Manifest guerilly Usvitu

Revoluci na ulici

Německý filosof a sociolog Jürgen Habermas, který je spojen s tzv. Frankfurtskou školou, sledoval vznik a následný rozpad toho, co nazval veřejnou sférou. Termínem veřejná sféra označoval tu oblast veřejné debaty, v níž lze diskutovat o otázkách obecného zájmu a vytvářet si na ně názor. Počátky jejího vzniku klade Habermas do salonů, kaváren a ulic Londýna, Paříže a jiných evropských měst. Lidé se zde scházeli, aby diskutovali o aktuálním vývoji společnosti, přičemž mnohdy vycházeli z informací získaných z novin a letáků, které se tehdy začínají objevovat. Významné byly především politické debaty. Habermas se domnívá, že ač se diskusí účastnilo nevelké množství lidí, měla tato atmosféra životadárný vliv na vznik evropské demokracie. Právě zde se totiž objevuje myšlenka řešení politických problémů prostřednictvím veřejné diskuse. Podstatou veřejné sféry je totiž setkání rovnoprávných jedinců na fóru k veřejné diskusi. Rozsah veřejné sféry dnes rozšiřuje mediální realita. Hovoří se o tzv. mediální veřejné sféře. Habermas však prohlašuje, že zde je demokratická diskuse iluzí. Byla odsud vytěsněna a nahrazena zdáním veřejné sféry.
Domníváme se, že nejen mediální realita, nýbrž realita veškerého veřejného prostoru byla dnes zbavena jakékoli demokratické diskuse. Zde je rovněž demokracie iluzí. Právě ve veřejném prostoru je znemožněno jakékoli veřejné rozhodování, zde nesmí a nemá probíhat žádná svobodná debata. Na ulici dnes zní jen poslušné hlasy otroků a příkazy jejich pánů. Masy lidí se zde pohybují pod taktovkou diktátu kapitalismu a státu. Zde jsme svědky uniformovaného života a konformismu.
Proč tomu tak je právě ve veřejném prostoru? Protože, každý totalitní systém usiluje o totální kontrolu nad veřejným prostorem. Privilegovaní si uvědomují, že kontrolují-li veřejný prostor, ovlivňují tím pohyb celé společnosti ve svůj prospěch. Nastavují vztahy mezi lidmi, diktují podmínky, za nichž budou žít, uzpůsobují jejich myšlení a staví kulisy veřejnému životu. Ve veřejném prostoru je pro privilegované třeba umlčet kritický hlas, zhášet sociální revoltu a potlačovat politickou opozici.
Podoba dnešního veřejného prostoru odráží kompozici moci ve společnosti. Někde skrytější, jinde otevřenější je moc privilegovaných nad místy, v nichž žijeme. Oproti jiným totalitním systémům nežijeme dnes pod totalitou státní. Stát je dnes spíše prostředek k prosazování vůle kapitálu. Proto podoba současného veřejného prostoru dává jasně tušit, kam spadá moc nad dnešní společností. Veřejný prostor již dávno není veřejným, nýbrž místem soukromého zájmu kapitalismu. Nejen státní, ale ekonomicko-politická je podoba této totality. Trh dobyl a nadále kontroluje veřejný prostor. Zde se nacházejí jeho symboly moci a síly, jež jej mají chránit.
Časy se mění a s nimi i podoba míst, v nichž žijeme. Za výlohou se již neoslavuje soudruh Husák a pomníky nám nepřipomínají hrdinné sovětské vojáky. Zato dnes nám v reklamách polonahé dívky nabízejí k prodeji kdejaké zboží, média šíří oslavu úspěchů kapitalismu a na ulici stále vládne politicky korektní hlas. Totalitarismus kapitálu je mistrně zakrýván a lidem jsou předkládány odpady zábavního průmyslu. Nepohodlní jsou stále odklízeni z parků, ulic a nádraží. Svoboda dnes náleží jen tomu, kdo má dost peněz, aby si ji koupil.
Svět, ve kterém se denně pohybujeme je uzpůsoben k tvorbě zisku. Jsme stále manipulováni reklamou, obtěžováni kdejakým konzumentem a naše ulice se podobají obchodnímu domu. Na místo parků a lesů jsou zde hypermarkety, a nad tím vším patroluje oko státní represe. Zkoumáme-li podobu současného veřejného prostoru, jistě nebudeme překvapeni, jak efektivní je tento mechanismus na tvorbu zisku. Jistě nebudeme pochybovat, že toto je totalita. Naše skupina bojuje proti kapitalismu, státu, fašismu a všem odpornostem, které člověku brání růst a svobodně dýchat. Bojujeme proti těmto silám, neboť právě ony stojí v cestě k lepší budoucnosti lidstva (k ÚSVITU nového člověka). Proto právě ve veřejném prostoru voláme po společnosti svobody a rovnosti. Po světě, o kterém sníme. Po dlouhém přemítání jsme dospěli k závěru, že právě svobodný veřejný prostor může být oním úhelným kamenem budoucí společnosti. Proto intervenujeme veřejný prostor a požadujeme, aby zde zněl hlas lidu. Aby zde zněl hlas svobodného člověka.
Nám všem byla vzata možnost mluvit, jednat, tvořit a svobodně dýchat. Na ulici musíme chodit se sklopenou hlavou a být součástí té uniformované masy. Mluvit budeš jen to, co smíš a dělat budeš jen, to co chtějí oni. Pokud chceš být neposlušný, svobodný a svůj, přidej se k intervenci našeho veřejného prostoru. Vezmi si zpět to, co ti náleží.
Revoluci na ulici!!!