Majk Kasl - "Nejsem ten typ, který by měl problémy s jinými lidmi" (rozhovor)

   Plzeňský rapper Majk Kasl možná není tím typem umělce o kterých tu často píšeme. Přesto se nedávno stal předmětem naší pozornosti, když se na svém novém klipu nechal natáčet v mikině známé náckovské značky Thor Steinar. Smutný je na tom i ten fakt, že celý tento klip byl prezentován na webu BBarák.cz autorem Austym, aniž by se nad touto značkou někdo pozastavoval. Zeptali jsme se proto přímo Majka Kasla jak to s ním vlastně je, a ten nám poskytl krátký rozhovor.

Edo Maajka - Proč jsem antifašista

Rapper Edo Maajka v kampani Bosensko-Herzeginské Antify, kde známým protirasistickým tvářím pokládají jednoduchou otázku - "Proč jsi antifašista ?". Pro Edu je antifašismus přirozená lidskost, základní esence humánního bytí. Přát někomu smrt podle něj není lidské.

V této kampani vystoupili také například vokalista Novosadské punkové skupiny Red Union Daško Milinović...

...a Branko Golubović ze skupiny Goblini.

Lukrecius Chang chystá Demonstraci (rozhovor)

   Lukrecius chang je rapper ze severočeské Karviné, jinak známé jako KA. Přestože je ve svém regionu již známou postavou, tak pracuje na ulici jako asistent prevence kriminality pro ministerstvo vnitra. Taktéž jako účastník projektu "Romský mentor" organizuje volnočasové aktivity pro děti, kde se od něho mohou přiučit například tvorbě rapu, či jak se na ulici bránit před napadením, jelikož ve spektru jeho dovedností hraje významnou roli i kick-box. Jako vůdčí osoba místního Skyscraper labelu taktéž pracuje s mladými talenty. V rozhovoru se dozvíš také to, jak v poslední době více začal vnímat okolní politické dění, a proto na nové album chystá track s názvem Demonstrace.

"Když tě fašisti kritizují, děláš určitě nějakou dobrou věc" říká Aslan AK v rozhovoru pro Molotow

     I přes drtivý nátlak komerce a dalších nepříznivých vlivů na Hip Hopovou kulturu se ještě pořád najdou lidé, kteří dokáží rapu využít k šíření osvětových myšlenek. A to nejen těch univerzálně líbivých, našprtaných narychlo z buddhistického učení, ale i takových, co dokáží v různých společenských vrstvách vyvolat značné kontroverze. Přesně takový rap dělá Britský rapper ASLAN AK ze skupiny Class Actions. Ve svých textech se nebojí dát naplno najevo svoje antiautoritářsky-socialistické přesvědčení, a tak se stává, že jednou sklidí při koncertech na podiu ovace, a podruhé je nucen odejít zadním vchodem, jelikož se svými texty dotkl příliš mnoho lidí. Jelikož jsem s ním v kontaktu, podařilo se mi získat od něj pro Hip Hop Molotow poměrně obsáhlý rozhovor.




Amage - Moje první otázka na začátek bude o zrodu Class Actions. Je zcela bez pochyby, že hlavním tématem tvojí tvorby je socialismus. Zdá se, že nemáš obavy to ukázat na plno. To není zas tak obvyklé. Ano, existuje spousta známých rapperů se socialistickým přesvědčením, ale ne každý to o sobě dává najevo. Zajímalo by mě odkud ta myšlenka vytvořit striktně socialistickou skupinu vzešla ? Existuje někdo v Hip Hopovém světě kdo tě k tomu inspiroval ?

ASLAN AK - Skupina Class Actions vznikla se mnou jakožto se solovým rapperem. Nynější hlavní producent Class Actions DJ Mike F měl k dispozici nějaké beaty a hledal vokalistu. Nikdy jsem neuměl zpívat a tak jsem se rozhodl začít rapovat.

 

Jedním z "rituálů" Class Actions je i pálení
komerčního či neobjektivního tisku. Letos vydali
také kompilaci "Rip up the Sun" na toto téma.
Zde Aslan AK pálí tiskoviny na tour v Rakousku.

   Politické texty jsem psal už od svého útlého mládí, jelikož všichni členové mojí rodiny byli socialisté. Můj táta byl odborář v Turecku a moje máma pocházela z Barnsley, kde sídlil Národní svaz horníků, který byl hodně aktivní v boji proti Thatcheristické politice. Socialismus je čistě a jednoduše v mojí krvi. Takže na prvním místě jsem byl inspirován mojí rodinou a její výchovou. Nemyslím si "že bych chtěl dělat socialistickou hudbu", to je něco co se prostě přirozeně vyvinulo aniž bych to plánoval. Takže když všechny moje texty byly z většiny politické, to byl ten směr kterým jsme se vydali když jsme začali nahrávat.

     V letech po přelomu tisíciletí jsme nahráli několik dem, a Class Actions jsme se stali v roce 2009, když jsem cítil že se mi vystupuje lépe se skupinou, než jakožto sólo hudebník.

     Často si lidé chybně myslí že jsme jen duo, to není pravda jelikož my fungujeme jakožto kolektiv. Já vystupuju jakožto frontman, Mike je hlavní producent, máme taky dalšího producenta Martina Selwooda a také zpěváka Freddieho Engelse, kromě ostatních.

     Skrze Hip Hop mě inspirovali Public Enemy, kteří jsou značně zodpovědní za přinesení politické hudby mainstreamovým posluchačům. Taky mě inspirovali punkové skupiny jako například Sex Pistols, a proto taky nějaké moje tracky mají punkový přesah, jako například v "Hooligan Sound".

Track "Hooligan sound" z mixtapu "Con-Dem Killers"

Amage - Vypadá to, že skutečně nejsi tím typem osobnosti kterou by chtěla britská monarchie dávat za vzor. Skutečně si nejsem jistý kolik lidí je v Británii "věrno koruně", ale prohlašovat socialistické myšlenky a filosofii obvykle vede ke kontroverzím v západní společnosti. Takže jak to pojímá publikum ? Mám na mysli, vyskytla se někdy ku příkladu na vašem koncertě nějaká "konfliktní situace" ?

ASLAN AK - Nejsem žádným vzorem pro mainstream a nikdy jsem jím ani nechtěl být. Bohužel, monarchie má mezi lidmi značnou podporu, a naše postoje proti ní neskouslo spoustu lidí. Ale srát na ně !

Příští rok se Class Actions objeví na
velkolepém antifašistickém festivalu "0161"
v Manchesteru, kde vystoupí také třeba
"The Oppressed" nebo "Angelic Upstairs"

   Když jsme vydali náš track "Royals" v roce 2011, tak jsme naštvali hodně lidí, včetně fašistické strany BNP (British national party) kteří mě označili za protibritského, ale byli jsme to my kdo se smáli naposled, protože se o nás zmiňoval národní tisk. Upřímně si myslím, že pokud tě fašisti kritizují, tak děláš určitě nějakou dobrou věc. 

     Co se týká našich posluchačů, tak jsme se s našimi agresivními vystoupeními a prezentací našich názorů dotkli mnohých z nich, ať už politiků či apolitiků. Na jednom dávném vystoupení v jižní Anglii jsem musel odejít zadním vchodem, když jsem naštval příliš mnoho lidí. Často nás také vyškrtávají z koncertů protože jsme prý příliš útoční. Celkově píšu provokující texty, ale snažím se na lidi působit po intelektuální stránce. Nemyslím si, že to co píšu je bezhlavě útočné. Takže když lidé nesouhlasí s něčím co říkám, snažím se je přesvědčit aby si přečetli moje texty. V jednom vydání "Salford Star" o nás řekli:

"Bez ohledu na Salford, Class Actions jsou jedna z nejkontroverznějších skupin v celé zemi. Ale postoje Class Actions jsou reálné. To je mnohem víc než pouhé slogany"

     Na druhou stranu dostáváme spoustu podpory od levicového tisku, socialistického i anarchistického, kteří respektují skutečnost že děláme něco odlišného. Takže si myslím, že lidé kteří mají rádi to co děláme to skutečně ocení.

Amage - Znamená to také, že vztah mezi socialisty a anarchisty na Britské politické scéně je převážně přátelský ? V tom by možná mohl být rozdíl oproti České Republice, kde si myslím, že je většina grassrootových, antifašistických a protisystémových spolků (jako třeba Antifa) vedena převážně anarchisty, kteří si často mezi sebou striktně udržují svoje protistátní přesvědčení. Ale je fakt, že zde existuje spousta typů anarchismu a také socialismu.

ASLAN AK - Hele to záleží na tom o jakou anarchistickou či socialistickou skupinu se jedná, si myslím. Někteří s ostatními vychází lépe než jiní, ale jinak je bohužel levice ve Velké Británii značně fragmentovaná. Myslím si, že část důvodu proč já dobře vycházím se socialisty i anarchisty je proto, že z politického hlediska se skláním spíš k libertariánskému socialismu. Ačkoliv věřím ve stát jakožto v přerozdělitele majetku, tak přesto věřím ve svobodu projevu a v možnost otevřeně nesouhlasit s vládnoucí stranou. Takže si myslím, že když nejsem "demokratický centralista", tak někteří anarchisté můžou mít velice blízko k mému přesvědčení. Loni jsem navštívil bývalé Východní Německo, a díky rozhovorům které jsem vedl s místními lidmi jsem se dozvěděl, že mnozí měli raději ekonomické aspekty minulého režimu, ale nesouhlasili s takovými věcmi jako třeba byla Stasi (*Východoněmecká tajná policie - pozn. aut.). Takže pokud se podaří návrat k socialismu, tak musí být daleko méně autoritářský než býval.

Aslan AK jakožto aktivista a jeho projev proti vládním škrtům.

Amage - Zdá se, že dost cestuješ. Tvoji posluchači budou určitě vědět, že jste letos s Class Actions byli na turné v Rakousku. A moje otázka zní - Kde vlastně vznikla myšlenka udělat tour v Rakousku ? A jaké pocity sis z Rakouska odvezl domů ? 

ASLAN AK - Nápad udělat tour v Rakousku vznikl poté co jsme hráli na afterparty Londýnského anarchistického knižního veletrhu v říjnu roku 2012. Byl jsem představen chlápkovi, který šéfoval radikálnímu knižnímu nakladatelství zvanému "Bahoe Books", který ocenil naše vystoupení, speciálně pecku "Hooligan sound". Dali jsme spolu drink a on prohlásil, že nás chce příští rok na tour do Rakouska. Od té doby utekl čas až do letošního léta, a tour byla zorganizována.

Aslan AK a DJ Mike F s Antifa vlajkou v Mnichově před hospodou, kde Hitler 

provedl svůj "Pivní puč".

 Rakousko je krásná země s fantastickou anarchistickou scénou. Navzdory tomu že bývá označováno jakožto bohatá země, je také zároveň domovem mnoha talentovaných proletářských agitátorů, které jsem měl tu čest poznat. Taky jsme hráli předtím v Mnichově, což bylo fajn, protože jsem se chtěl vždy do Mnichova podívat.

Amage - Na tvých cestách po Rakousku a Východním Německu si určitě získal nějaké zkušennosti s lidmi z dělnické třídy, nebo prostě s chudými lidmi. Střední Evropa je místem kde se lidé potýkají s problémem sociálního začleňování menšin, speciálně Romů. Například Východní Německo je místo, kde neonacistická strana NPD získává spoustu volebních hlasů, a útoky na Romy, Turky, Vietnamce a další, se objevují častěji než v jiných částech Německa. Myslím si, že u nás v České Republice je situace ještě horší, a hodně českých Romů před současným stavem utíká do Kanady nebo právě do Velké Británie, aby získali lepší životní podmínky a snáze si našli zaměstnání. Možná že to bude těžká otázka, i když máš z otcovy strany Turecké kořeny, ale myslíš si, že soužití s Romy, Turky či jinými etnickými minoritami s majoritou přináší menší napětí, než například v zemích bývalé DDR ?

Opět Class Actions s vlajkou Antify, tentokrát
před alternativním prostorem v Salzburgu.

ASLAN AK - Je pravidlem, že pokud lidé žijí v multikulturním prostředí, stávají se více tolerantními. Když jsem navštívil původní DDR, byl jsem na dlouhou dobu v Drážďanech, ale neviděl jsem tam příliš národnostních menšin, takže tohle nemohu skutečně posoudit. Myslím si že ve Velké Británii nějaká ghetta skutečně existují. Taky se domnívám že čím více je nějaké místo národnostně promíchanější, tím lepším se takové místo stává. Když se lidé drží pouze jen svého vlastního druhu, tak to není dobré pro nikoho.



Amage - Souhlasím se stanoviskem, že v místech kde jsou lidé více promíseni dohromady je daleko menší problém s nacionalistickými nebo rasistickými tendencemi. Speciálně když je tam dostatek pracovních příležitostí. Například v Rusku, kde často lidé žijí rozděleně, je problém s nacionalismem často velice obtížný. Z hlediska Hip Hopu je zde veliký problém s NS Rapem, jinak známým jako "White rap". Spousta nácků, podporovaných neonacistickými organizacemi zde začalo rapovat, protože chtějí získat popularitu mezi mladší generací. Dnes se to přesouvá na západ, a spousta náckovských, nebo rasistických "rapperů" se objevilo v Polsku, Srbsku a dokonce i v České Republice se jich pár najde. Problémem je, že spousta známých "normálních rapperů" a nahrávacích společností zde nemají dostatek uvědomění, aby se spolupracím s nimi vyhli - takže se mohou stát slavnějšími příliš snadno. Takže se tě chci zeptat - Dostal se už problém s náckovskými rappery do Británie ? Co myslíš že by měly Hip Hopové scény udělat, aby se tohoto problému zbavily ? 

ASLAN AK - V Británii je rasismus daleko více skrývaný, a neprojevuje se přímo v útočení na lidi pro jejich barvu kůže. Daleko běžnější je zde náboženská netolerance, ale není tu příliš mnoho rapových tracků co by podporovali tuto nenávist. Nemáme tu žádnou "white power rap scénu" takže tenhle problém v naší zemi není stejný. Považuju to za komické, že vůbec může "white power rap" existovat ! Kdyby nebylo černých lidí, tak by nemohl rap vůbec být. Pro vyřešení tohoto problému je zajisté potřeba bojkotovat hudebníky kteří se do takových spoluprací pouštějí.

Class Actions jasně dávají najevo svůj záporný postoj k Britské fašistické

straně BNP, obdobě české DSSS nebo řeckého "Zlatého úsvitu"

Amage - Čas napoví. Doufám že ten problém v budoucnu nevyeskaluje. A jak bude vypadat budoucnost Class Actions ? Mám na mysli, že jedna z věcí které mě na Class Actions baví je skutečnost, že skoro každý track je typem odlišný od jiného, ale nakonec to jde všechno dohromady jako puzzle. Myslím si, že velkou měrou se o to zasazuje Mikova produkce. Posluchač občas může slyšet techno, občas občas punkové beaty, a občas něco docela jiného. Takže vy, jakožto skupina, jste velice nepředvídatelní. Je teď nějaký projekt na kterém Class Actions pracují ? Na co se vaši posluchači mohou těšit ?

Class Actions chystají na koncertě "popravu" nenáviděné
Margaret Thatcherové. Foto někdy z roku 2012.

ASLAN AK - Budoucnost Class Actions je jednoznačná - vydat naše druhé album a zapracovat na našich živých vystoupeních. Chtěli bychom vytvořit živou kapelu, která by byla pro naše posluchače daleko zajímavější, než pouhé přehrávání cédéček. Naše nové album by mělo vyjít co nevidět, a mělo by být skutečně v Class Actions stylu nepředvídatelné. Bude to hybrid, smíchaný z rapu, dubstepu, breakbeatu, drum and bass a punku. Myslím si, že nepředvídatelnost je dobrá proto, abychom nezačali být nudní. Jedna ze skupin, co mě také nejvíce ovlivnili jsou Shamen, kteří zažili svou největší slávu na začátku 90. let. Mixovali rap s housem, technem a další kupou žánrů a já se domnívám, že to je přesně ten důvod proč taky rád experimentuju. Jednu z věcí, kterou můžeme přislíbit na našem druhém albu je syrová agrese a hardcore politické texty. Class Actions neberou zajatce.


Amage - OK, přeju vám hodně úspěchů ve vašem dalším postupu, a aby jste se nerozpadli. Aby byl tenhle článek tak akorát dlouhý, chtěl bych ti položit poslední otázku. Je něco co by si chtěl vzkázat vašim potencionálním českým a slovenským posluchačům na co jsem se tě dříve nezeptal ? Nebo je něco, co by si chtěl třeba vzkázat československé Hip Hopové scéně jako celku ?

ASLAN AK - Všem lidem z Česka a Slovenska vzkazuju tohle - Class Actions jsou velice odlišní, nejedná se o "normální Hip Hop", i když přináší velmi pozitivní poselství o soudružnosti dělnické třídy. Ano, dáváme to najevo velice agresivním způsobem, ale myslím si že to tak má daleko větší sílu než být měkkej. Prosím, zkuste si poslechnout naší hudbu a dejte nám nějakou odezvu. Jednota pracující třídy je velice důležitá v dobách ekonomické krize. Socialisté a anarchisté musí pracovat společně pro naše hlavní cíle, když alternativou je barbarský volný trh, či hůře - fašismus. Hip Hop Molotow může být velmi pozitivním přínosem pro undergroundovou scénu, jelikož dává najevo svůj statečný postoj proti neonacismu. Chtěl bych poděkovat Hip Hop Molotowu za všechnu podporu kterou nám dali.

   Taky mám zprávu pro všechny antifašistické rappery v Česku a na Slovensku - Zvítězíte ! Koncept nacistické Hip Hopové scény je komický, a něco tak rozporuplného nemůže mít vůbec žádnou důvěryhodnost. Nacističtí rappeři jsou jen ubohou sebrankou pokrytců, kteří jen parazitují na díle černochů. Nemají právo vydýchávat nám vzduch. Militant je rozumný člověk co se postavil na vlastní nohy. Rap je vlastnictvím proletariátu, a je důležité aby všichni rappeři, i ti co nerapují o politice, se proti rasismu vymezili.

   Jsem velmi poctěn, že lidi v České republice a na Slovensku zaujali Class Actions, takže všem takovým čechům a slovákům prokazuji svou solidaritu. NO WAR BUT CLASS WAR !!!



Webpage Class Actions - >ZDE<
FB page Class Actions - >ZDE<
Youtube kanál Class Actions - >ZDE<

Rozhovor s 5000

5000 (PětTisíc) je mág slova a sympatickej chlapík, co dělá zajímavej rap. Byly jsme společně na šestnáctidenním tour, což byla paráda. Společně s Mirkem (Miraho) nám ukázali, jak se dělá rap v polsku, jak se jede frýstajl a jak se dělá shoplifting ve velkým. Tenhle rozhovor vznikal hrozně dlouho po mailu a hlavně největší zlo byl ten překlad...no uf. Takže otázky vymejšlel Maz, odpovídal Jan Pawel 5000.

ROZHOVOR VYŠEL VE FANZINU CHYBA #9 V PAPÍROVÝ PODOBĚ, PRO OBJEDNÁNÍ KLIKEJ NA BANNER:

1) Začněme tradičně s představovacíma ceremoniema – proč 5000? Je to fakt dobrý jméno, protože seš hned jako první v moji hiphopový složce v počítači a asi ne jen v tom mým :) No a samozřejmě nám pověz kdo vlastně doopravdy jsi.

Původ tý přezdívky je drženej v tajnosti od doby, kdy jsem začal vystupovat, možná se odhalí někdy v budoucnosti, ale nechme to tak i nadále. Je to symbolický jméno nesoucí důležitej význam, není tak typický, takže hned od začátku se tu nabízí otázka – o co mu jde? Je to jednoduše přeložitelný do všech jazyků – už sem byl cinq mille, piec tysiecy, pět tisíc, tawan myanga, five thousand... Dost velký číslo, grandiózní, absolutní a záhadný. Nejsem žádnej matematik, ale teorie porozumění světa skrz cifry byla vždycky lákavá perspektiva, božský kód zapsán do přírody, dešifrovatelný matematikou – víra schovaná v cifrách; to všechno je tak nějak to, s čím chci komunikovat skrze 5000. Řek bych, že to je všechno, co bych mohl říct o svým vlastním jménu...

5000 je průměrnej týpek z ulice jakýhokoli města na světě, momentálně zdravící z Varšavy. Nijak zvláštní, jen nasranej z nynějšího stavu událostí a frustrovanej lidstvem. Šíří zpovědi, plive do mikrofonu, nezkouší, krade beaty a čas od času produkuje nějaký mluvený slovo... zde by mohlo pokračovat spousta dalších narcistickejch blábolů do nekonečna. Ze začátku jsme byli dva, ale nakonec jsem skončil sám a tak to i asi zůstane. Po tom, co jsme se rozdělili, jsem si nechal jméno COANENEPILLI (nebo taky CNNPLL), abych se tak oddělil od dřívějšího projektu, kterej byl taky pojmenovanej 5000, nebo někdy jen 5K, takže někde můžete najít i tohle druhý jméno.

2) Taky by to mohlo být jistý pokračování „feeding of the 5000“ alba od CRASS třeba...Ale pojďme k tý nejdůležitější věci – texty. Pamatuju si den, kdy jsem našel tvý věci někde na internetu, což byl pro mě fakt kopanec – ty texty jsou fakt trefně napsaný, jako kulky do hlavy. Mám rád tyhle texty, který kritizujou kritiku všech kritik. Co je tvůj hlavní cíl, jestli to můžu takhle blbě říct?

Nojo, CRASS pařáty v tom taky můžou bejt. Takže jak vidíš, pasuje to dobře ke spoustě věcem. Dík za vlídný slova. Nevím, co je hlavní cíl všeho, ale jestli mám poukázat na jeden z těch nejvíc důležitejch aspektů rapu pro mě, tak je to prostý šíření poselství a víra v to, že to někdo uslyší a nějak si přebere moje slova a zhodnotí je skrz sebe a svý konání. Další věc je ta, že můj rap je nějak spojovanej skrz víc konzumovanej „revoluční rap“, nebo „uvědomělej rap“, a je víc pro lidi, který jsou už seznámený s autonomníma, či antiautoritářskejma myšlenkama, nebo hnutím. Je to možná onálepkovaný společně s uskupeníma jako looptroop, immortal technique, dead prez, keny arkana (pro zřejmý příklady tohodle stylu muziky a myšlenkama v ní, či lidma, který v těchle uskupeních fungujou) a najdete tam podobný sdělení, jako v mých textech, ale snažím se do toho dávat víc „interních“ věcí skrz hnutí. Vnitřní (sebe)kritika věcí, který děláme špatně.

V mých textech najdeš spousta tématickejch konin o antiautoritářství, decentralizovaným a autonomním organizování, ale jestliže pracuješ se svojí lokální komunitou decentralizovaným způsobem, nepřehlídneš mnohem víc přímejch odkazů na každodenní problémy. Lidi co se snaží decentralizovat, lidi, co pořád o něčem pochybují s tím už počítají, nebo prostě už ví. Hodně věcí, o kterejch píšu, nejsou sestavený z bodu nula, ale z bodu, ze kterýho jsem přišel, abych udělal přednostně úsudky, psal texty, abych viděl ideje, povinnosti, zkrachovalý taktiky a následoval tak tohle všechno z bodu, kde plány a kritiky ostatních spadly na zem. Ovšemže to nejsou „všeznalý přednášky, jak řídit svět“, jsou to jen otázky, který se snaží zamýšlet nad možnejma směrama budování řešení problémů našich komunit. Zároveň se ale snažím to dělat snesitelnější, pro lidi, který ne vždycky pochopí moje paralely, přirovnání, atd. Je to to samý, když posloucháš undergroundový rapy, který nemaj co dočinění s anarchismem, ale stejně tam zachytíš to, že rapujou o věcech, který tě zrovna taky žerou. Doufám, že ty texty fungujou obouma směrama, s tou výjimkou, že u těch mejch věcí můžeš jednoduše říct, že politický sdělení, či pozadí je fundamentální pro můj způsob znázorňování věcí. No a samozřejmě ty problémy, který sem zmínil a odpovědi na ně jsou více v obecný rovině a stále se snažím označovat věci v metaforách vyjmutejch z každodenního života, jenže je to jen každodenní sračka viděná skrz moje brejle, takže náhled do reality, který dostaneš skrz ty slova můžou bejt jiný, než klasickej průměr. Takže se snažím znázornit slova z bodu, kde jsme alespoň pochytili, že svět kolem je vzhůru nohama a chceme ho změnit, víme proč a jak ho „otočit“ zpět a máme nápady jak proměnit ty zhnilý mříže toho stroje, ale neděláme to. Rádi bysme se viděli jako milníky v osvobození, či v boji za svobodu. Nedíváme se na dopad, který tolik do světa vysíláme, ale spíš jak se u toho cítíme. Je pro mě důležitý nabourávat tyhle druhy stereotypů, ve který bysme rádi věřili, jen protože nejíme maso, nebo třeba používáme linux.

Stále je tu však tolik potenciálu, tolik soucitu a lásky v těchhle komunitách a pro mě není nemožný o těchle věcech prostě zkoušet mluvit. Dilema a chyby jsou zahrabaný v lidským DNA, všichni to víme. Někdy tu není tolik uvědomění a někdy tu není tolik sil k boji za ostatní, když můžeš vybírat konťáky, krást, dělat sítotisk, stopovat, posprejovat celej svět a k večeru se ožrat, nebo zhulit, pěkně si odpočinout, dát si obídek, atd. Serem na to – to je problém. Rádi se chvástáme o tom, co a jak se má změnit, ale nic pro to neděláme. Punkrock, DIY, stejně jako občasnej squatting – to nejsou politický řešení, ne ekonomický řešení, ne sociální řešení, ale je tu stále velká kopa lidí, fakt hodně z nás, co si myslí, že jsme jako poslové nových zítřků, když o tom jen tak mluvíme. U mě je to to samý. Odpovídám tady na tyhle otázky, říkám, že jsme všichni špatný, nazývám se aktivistou, nabízím náhled do hnutí, zatímco jediný, co teď zrovna dělám je, že sedím doma, kradu muziku z internetu, peru se s univerzitou, chodím do squatů, teguju svý jméno po celým městě po vzorů kmenový ukázky síly, občas zahraju koncert a to je vše. Nejsem žádnej Che Guevara, žádnej Zapata, žádnej Unabomber, nikdo. To je pro teď moje životní konkluze. Jestli chceš něco změnit, radši jdi do ulic a zabíjej lidi, bombarduj domy, nebo zalez někde v horách do jeskyně a počkej dokud nebouchnou ty atomovky, nebo se nestane něco podobnýho. To je to, o čem celej tenhle rap je. Zabíjej lidi, nebo jdi do osamocenýho vyhnanství – teď, v době po 9/11 není nic mezi tím, co by za to stálo. Stejně zůstanem připoutaný uvnitř systému, kterej tolik nenávidíme, tak proč to aspoň nezkusit? My, takzvaní antikapitalisti, revolucionáři, aktivisti, jsme stejně většinou banda uplakánků nadávajících na stupidní lajfstajly ostatních. To je taky důvod, proč moc s muzikou nejdu ven, nemám 5000 facebook, smazal jsem 5000 myspace, kterej jsem jednou použil, nepíšu na různý weby, že jsem vydal novej mixtape, či že někde hraju. Nevidím důvod, proč bych lidem mimo hnutí předkládal to, co dělám. Nepotřebujou to. Můžou to najít, když budou chtít, buďte mým hostem prosím. Ale stejně tak můžou ty všechny ideje získat od lidí, který sem zmiňoval, je tu pár revolučních, uvědomělých, politických hiphopů, spíš míň naplněný otázkama a pochybováním a víc orientovaný na to „utvrzování se“, ale to je vpoho, protože to vyzdvihuje to, co lidi potřebujou a hledaj v týhle „bojovný“ hudbě. Přemýšlel jsem nad tím napsat taky takovou „hymničku“, ale vždycky to končí u toho „život je boj zakončenej smrtí“, což už není tolik pozitivní. Hodně lidí si může myslet, že věci, o kterejch píšu a mluvím jsou spíš antisociální a dekonstruktivní v primitivním mínění, ale tak to prostě je: „dej mi prachy, spal je na prach, nejsem bláhová společnost a pochybuju, že někdy budu.“

3) Tolik ohně! Nakousl jsi na dálku některý moje myšlenkový pochody, co mi v posledních měsících chroustaj v hlavě. Jak jsem dosáhl onoho „dekonstruktivismu“ a myšlenek o užvaněným aktivismu z mojí/naší strany, tak se to celý nakonec jeví jako další nepřítel proti nám, což?

To jo, stoprocentně je to tak. Řekl bych, že to je to, co přišlo ze sebeuvědomění a vůle boje skrz sebeosvobození. Identifikace věcí, proti kterejm stojíš a skolení jich k zemi. Některý věci, jako je kapitalismus, či státní moc, můžou bejt daleko a můžou vypadat nedosažitelně pro nás, malý aktivisty, ale jsou tu rozlehlé propasti, kde můžeme popadnout dech a do kterých se můžeme vnořit, abychom je změnili, třeba podobně, jako se nutíme do každodenní aktivistické rutiny neustálýho boje. To jsou místa perspektiv, na který zapomínáme. Pár let předtím tu byla hodně agitace v hardcore/punk kruzích, představující totální osvobození – což je osvobození země, zvířat a lidí, pakl tří oblastí, ukazován jako stejně důležitej. Osvobození země a zvířat viditelně spojený s rétorikou hc/punku a osvobození lidí jako nástavba boje za práva zvířat. Co bych osobně přidal k tomuhle fenoménu totálního osvobození, je čtvrtej element, element svýho já. Takže abych to zjednoduššil, vnitřní bytí. Být sám sebou. Jako velkej a malej jihad pro muslimy. Všechny ty kecy, co slyšíš o svatý válce, sou jen sračky vytvořený médiama a sociálním nepochopením, který odkazuje na jihad v časech křižáckých válek. Vraždy, válka, sebevražedný útoky, únosy, to je to, co lidi nazývaj jihadem, ale to je jen ten malej jihad, ta jednoduchá část, která nezahrnuje tebe. Co je důležitější, je ten velkej jihad, vnitřní boj s tvým já, nesnáze k cestě k vnitřní čistotě. Můžeš se sám sebe zeptat, jestliže ty lidi, co se vyhazujou do vzduchu s dalšíma deseti lidma, jsou ti vítězové, úspěšní ve svaté válce k sebeosvobození a jestli je tam v slavném macho nebi kupa nadržených arabských roštěnek, který na ně čekají, za to že nerespektují jiný život... To se zdá, že přidává k tomu, jak ty sám vidíš aktivismus, autonomní aktivity, jak definuješ anarchismus, nebo osvobození. A nikdy samozřejmě nevíš kdo je kdo – kdo opravdu bojuje, kdo věří v to, co oni/my/ty/já děláme, kdo prostě nemá tušení kam v životě směřovat a kdo je fízl, nebo infiltrátor. Nikdy nemůžeš jít do myslí jiných lidí, to je proč si myslím, že je důležitý si udělat svůj vlastní interiér v hlavě, rozsáhlejší komnaty uvědomění. To je jediná sféra ve vesmíru a času, kde můžeš být zodpovědný, za to jak se rozhodneš. Někteří říkají, že tu není žádná alternativa a perspektiva mezi tím, co je uvnitř tebe, v cestě kterou kráčíš světem, takže revoluce můžou bejt možný, vládci můžou být svrženi, nahrazeni sračkou, ale stejně budeš svázanej v poutech někde v jeskyni. Ale jedna malá věc ti může změnit celej svět, oči, jakejma ho vidíš a jak se jim cítíš bejt utlačovanej. Je to všechno v tvým mozku, nebo říkej tomu jak chceš. Je to jako to, o čem už jsem mluvil – buď se na to vyser a nebo se zdokonaluj z vnitřního vnějšku. Nic jinýho mi nepříjde, že by fungovalo... Samozřejmě nemá cenu čekat na osvícení, jen abys mohl dosáhnout na přírodní, sociální, nebo politickou změnu, můžeme fungovat na obou levelech simultánně, nebo to aspoň zkusit, ale je potřeba mít hodně místa pro reflexi, jelikož obě tyhle cesty se zdokonalují v tom směru, jakým bys je chtěl vidět zdokonalovat se...

4) Jo, reflexe. Naše aktivistická páska přes oči. Takže preferuješ autonomní „boj“, nebo radši organizovanou velkou mašinu?

Víš, jestli je to „ten boj“, tak mi to je jedno. Osobně nejsem schopnej pracovat v oficiálních podmínkách. Media, neziskovky, konference... řekl bych, že jsem moc antisociální, abych obchodoval a prodával aktivismus úspěšnou cestou, ale opravdu si vážím lidí, který jsou schopný ohněm bojovat s ohněm a dělat to. Nejvíc postrádáme tu velkou organizovanou velkou mašinu, o který mluvíš. Mašinu se zázemím, zdrojema a kontaktama. Řekl bych že už je dneska zřejmý, že když chceš případ, kampaň, nebo cokoli jinýho nechat zviditelnit a sociálně/politicky akceptovat, musíš to protlačit do médií, ukázat jaký je veřejný názor, dostat pozitivní ohlasy, nechat lidem uvěřit tvý lži, aby ti tak dali svoji pasivní masovou podporu. To je role společnosti, veřejnýho názoru ne? Diváci, vrchní přikyvovači, pasivní voliči. Občas aktivisti hledají, jak zjednodušit nástroj k veřejnýmu mínění, aby tak zlegitimizovali svoje akce. Ale to jsou zákony dynamiky systému a sociálního systému, bych řek. Fungování ve větší skupině, oficiálního těla, kdy jeden sociálně prezentuje a pracuje skrz média se svým posláním, ne zastřeně, nebo, co je horší, s posláním založeným na tom, co neinformuje, nebo nezvyšuje obavu, ale zakládá si na dosahování jistých reakcí... dopad na mysli lidí, kteří tyhle informace dostávají, jsou zřejmým, ale obtížným problémem, se kterým se moc nerad setkávám, protože mi to přijde nad moji hlavu...ale zpátky k otázce – na místě velkých skupin s malou autonomií určitě preferuju malý skupiny s velkou autonomií.

5)Takže si myslíš, že nějaká „nová internacionála“ nemá smysl? I když přijdou malými afinitními skupinkami? Co si myslíš třeba o weather underground například – protože to je model tohoto typu hnutí (je jedno jak skončili)...

To je těžká otázka. Internacionály/velký hnutí jsou nezbytný pro globální změnu, o tom není pochyb. Ale autonomní, nebo konsenzuální organizování ve velkých skupinách vždycky pronásledovaly technický problémy. To je proč vojenský skupiny prahnou k centralizování, i když jsou z anarchistického podhoubí. Avšak jak už jsem říkal, práce ve velkých skupinách tíhnou k menší autonomii pro jedince, či afinitu. Také práce v organizovaných strukturách a skupina, či organizace, která je v rámci nějakého hnutí, nejsou dvě a ty samé věci. Jsou od sebe na míle daleko. Hnutí není skupina. Obě mají definované cíle, užívají jisté metody, někdy mají vůdce, ale vždycky tu bude víc flexibility, víc místa a ztrát v hnutí, než ve skupinách, protože je tu míň struktur a věci jsou míň kontrolovatelný. Není mi jasný, nakolik byl WeatherUnderground centralizovaný organismus, ale z větší části asi jo. Moc o nich nevím, ale určitě jsou tu jistý vysvětlení, proč tihle bojovníci odevzdali svoji autonomii kvůli logisitickejm požadavkům a dalším okolnostem. Provádět decentralizované a tajné polovojenské/gerilové aktivity, zatímco osobně zůstávat v podzemí a současně koordinovat další afinitní skupiny, tím určitě musíš dojít k velkým organizačním problémům, takže se nedivím že lidi obětujou kousek „svobody“ pro větší efektivitu. O Weather Underground jsem přečetl nějaké knížky, z tohodle období ale nejen o nich, ale i o dalších „sousedních hnutí“ v americe od 60 do 80 let, který mi dělali pěknou husí kůži, určitě to bylo mytologizovaný v evropských hnutích 21.století a je to něco, na co můžeme dneska vzhlížet, ale je jedno, jestli to bylo víceméně možný předtím, víc než teď, protože ta situace je vlastně pořád stejná i dneska. Znáš všechny ty skupiny a sítě z minulosti víc než z dneška a zdůrazňuješ důležitost nabízení bezpečného zázemí a organizované udržitelné komunity všem aktivistům/kám, teroristům/kám a podzemním lidem. Je tu hodně faktorů, který s tím obecně souvisí, s politickým kontextem, se kterým přišli – antiamerickým/antiimperialistickým/pročernošským postojem, hnutí za gay a ženské osvobození, které určili v hodně ohledech, jak se komunity budou starat o své členy a členové zase ukázali svoji vzájemnou pomoc svým protějškům, kteří poskytli větší level sebeudržitelnosti, což celýmu undergroundu hodně ulehčilo. Tyhle typy mezilidských vztahů musí být něco ohromně silnýho a důvěrnýho a taky dost nesrovnatelnýho s něčím jiným. V duchu „osobní je politický/politický je osobní“. A řekl bych, že kdokoli, kdo se zapojil do jakékoli ilegální aktivity společně s dalšíma lidma, aktivit, který vyžadujou setkání pozdě v noci, cestování spolu, spaní spolu a brečení na rameni někoho jinýho, tak alespoň trochu ví, o čem tu mluvím. Je to něco, co nezískáš někde jinde, takže bych řekl, že afinitní skupinky a tyhle tajný rodinný skupiny mají úplně jinou kvalitu aktivismu. A tak jak jsem to pobral já, WeatherUnderground byly tak trochu organizovaný podobně, jen se potom o dost zvětšili, takže úplně v jiných galaxiích, než třeba Greenpeace, či StopActa. Další věc je ta, že velký kvanta lidí znamenají menší bezpečnost, i když jsou ty standardy nastavený vysoko. Masový organizování je potřeba, ale my nechceme být masa. Chceme být efektivní díky našim schopnostem, dovednostem, abychom se organizovali a reorganizovali, když je potřeba, ne protože jsme čísla. Snad jsem na to odpověděl.

6) Dobře, zpátky k muzice. Kdy jsi přišel na scénu se svejma kradenejma beatama a kde jsi všude hrál? Spolupracuješ taky s dalšíma projektama, tak nám o tom něco pověz...

Poprvé jsme hráli na začátku roku 2008 a od té doby jezdím po evropě po koncertech. Ze začátku jsem se snažil kombinovat rap s extra poselstvím, což znamenalo hrát na benefitech, nebo organizování koncertů při různých příležitostech a informování lidí o aktuálních tématech. Taky jsem na každým koncertě dělal různý proslovy. Naneštěstí jsem většinou hrál na punkovejch akcích, což je taky moje vina, protože nejsem dostatečně odhodlanej zkusit bojovat skrz klasickou rapovou scénu a jejich klišé, stereotypy, a radši jsem se vyhnul těmhle kruhům, takže jsem hodně vzácně dostal možnost konfrontovat moje vystoupení s veřejností, která zná tu typickou rapovou scénu. Takže je to naneštěstí klasickej syndrom nošení dříví do lesa, ale snažím se to změnit. Před dvěma lety jsem byl na polským tour s ruskýma Moscow Death Brigade, což bylo fakt dobrý, protože to bylo poprvý, co jsem hrál víc koncertů za sebou, kde hlavní těleso bylo rap. Začátkem roku 2012 jsme měli „slavic raptopus tour“ s raperama Křikzticha, Afarastafa&BK, a Miraho, kde jsme pokryli 15 vystoupení ve třech zemích – čechy, německo a švýcarsko. Vtip v tom názvu tour byl skrz slogan „straight slavic flavour“, což je slogan polskýho labelu Prosto Rap, který spíš promuje patriotický názory a první jméno toho tour bylo „slavic anarchorap“, což bylo něco úplně odlišnýho, ale pořád dost „slavic“ (Slovanský) haha.. Občas hraju s jinejma kapelama, či sound systemama, ale nemám žádnou, se kterou doopravdy spolupracuju. Před pár rokama jsme založili Simbola Antifaszista, což bylo spojení rapu, punku, samba bandu, což byl od začátku solidární projekt založený pro polský antifašisty. Projekt začal během protestů 11. listopadu 2009 (velká nazi blokáda) a prošlo tím dobrejch 40 lidí. Jamovali jsme a pak nahrávali živě bubny od tří do víc jak dvaceti lidí naráz. Hodně to vycházelo taky z akčního samba bandu Rhythms of Resistance, který hraje velkou roli v dnešních antifa protestech. Zpěvy a texty byly napsaný zpěvačkou z punkový kapely El Banda (to je velice dobrej punk, doporučuju najít a poslechnout! Pozn. Maz) a mnou. Matroš obsahoval taky flašinet, což tomu přidalo trochu folkovýho koření a samply z antifa demošek. Jeden song se dotkl tématu zabití jednoho nigerijce v polsku, během příprav Eura2012. Trvalo asi rok, než jsme nasbírali všechny vály a v listopadu 2010 jsme vydali benefiční CD, ale hráli jsme jen jednou. Byly plány na velký tour, druhý album, ale nějak se to rozpadlo.

Další kolaborace, který sem se zúčastnil bylo Almas Kontrol – já a kámoš z Mongolska Kontrol DJ Collective. Všechno začlo v rádiovým studiu v Ulanbátaru, kde Kontrol měl týdenní relace. Vykouřili jsme tam hodně trávy, udělali šílený live mixy libový basový hudby a kupu freestylů. Na začátku to měla bejt bokovka, temná muzika, kterou jsem chtěl upozornit na nacionální trendy v Mongolsku, ale nahrávky tohodle typu v jiným jazyce, než Mongolštině neměly smysl. Takže jsem začal psát jiný texty. Některý jsem napsal přímo pro ten mixtape, ostatní dlouho čekali, než dostali jméno, některý jsem hrál na koncertech, takže jsem tu měl jednu neuzavřenou epizodu. Taky to nahrávání trvalo dýl, než jsem čekal a taky ten efekt byl úplně jinde, než jsem čekal na začátku – hodinovej dubstep/rap mixtape válů, který jsem nenahrál nikde jinde. S Almas Kontrol asi vystupovat nikdy nebudem, možná někdy, ačkoli musím řict, že se našli lidi, kterým se ten projekt líbí a chtěj na něm pracovat. Osobně mi přijde těžký hrát na elektro akcích, protože je těžký vidět, jak poselství, který vysíláš lidem, se vrací zpátky, jelikož polovina je na fetu a druhá neslyší, nebo jim je to jedno, co tam říkáš. Ale zároveň bych to nechtěl pohřbít, protože je tu velká prázdnota mezi smysluplnejma sound systemama. Taky jsem začal spolupracovat s jedním kámošem, který dělal šílený elektro. Něco jako experimentální glitch/postdubstep. Většina nahrávek je hotová a časem bysme chtěli taky album. Ale teď nemám moc času na nový vály, nebo texty, ale je tu spousta věcí, který čekaj na nahrání, než udělám svoje LP.

Vracím se zpátky s kradenýma beatama, což tvoří největší část mýho playlistu. Další album asi bude víc s beatama na míru, ale kradení se nechci úplně zbavit. Další věc, co bych dodal, je to, že většina témat, se kterýma pracuju textově, jsou takový zremixovaný myšlenky lidí, se kterýma zevluju, nebo jsem kdy potkal a ovlivnili mě, některý rýmy jsou přímý citace jinejch lidí. Dokonce mě napadla idea udělat koncepční album s textama, který vychází od ostatních lidí, možná někdy...

Něco, co mě fakt dostalo před nějakou tou dobou, bylo shlídnutí jedný politický hc/punk bandy, která mě hodně ovlivnila k hraní naživo. Šli na stage na 20 minut, dlouhej proslov jako intro, pak začli hrát. Potom, co následovalo, bylo klasický: „Máme tu céda na prodej“, jenže nenásledovalo: „prosím, podpořte nás a kupte si nějakej merch, blabla..“, ale: „jestli chcete, zaplaťte, jestli ne, tak neplaťte, můžete si to taky třeba stáhnout, poselství, který šíříme, není naše, jsme jen jako megafony pro boj dalších lidí, stejně tak, jako pro ten náš. Ani ta hudba není naše, není to náš majetek, jsou to jen zvuky, zvuky, který přetváříme“. Což mě fakt dostalo. Tak jsem to taky začal dělat, není to úplně originální, ale přináší to nový poselství (což taky dostávám jako odezvu od lidí). Vystupovaní od nahrávky k nahrávce, vál k válu, koncert ke koncertu, i když třeba jen jeden člověk poslouchá. Vkládání energie, pohánění těch poselství, dávání nových křídel,...

7) Jó pane, to mi je taky blízký... Pokaždý, když sedím na zemi v bordelu s nůžkama a kupou kartonu s nějakejma pálenejma cédama... A co Rhymes Of Resistance? A taky nám řekni, jak je to s polskou rapovou scénou a jaký bandy stojí za zčekování..

Polskej rap...hmmm, tady bych byl opatrnej. Je tu hodně undergroundovejch zvířat, co dělaj dobrý věci, ale pořád víc a víc sraček a pravicovejch poselství se sem vtírá skrz jejich drsnej vnějšek. Takže bych řek, že dneska, při poslouchání rapu, jedna z hlavních otázek by byla – rozpozná tahle kapela saport od nácků a stane se tak její součástí, bude jí to jedno, nebo jim řekne ať jdou doprdele? Je to divný, ale některý rapeři takhle začli po 11.listopadu (největší nazi demo) před jedním až dvouma rokama. Ale pořád je tu dost kapel, který sice trochu tíhnou doprava, ale stojí za to zčekovat. Obecně se polskej hip hop ubírá všema možnejma směrama a je dobrý vidět, že kvete, jako scéna, ale nenazval bych to kulturou, protože to postrádá ty pozitivní aspekty hiphopu...

Nechtěl bych úplně doporučovat-snad jmenuju pár, který poslouchám, jsou zajímavý, nebo mě inspirovali:

Skwer Collective z Elblag-Osete, Miedzymiastowa, Goldi, Kidd, Palmer Eldritch and others, Licho, Lettriste Crew z Wroclavy, Polaroid Android, Poema Faktu (první polskej anarcho rap), Bonus (RPK) z waršavy, pro všechny milovníky hooligan rapu; taky zkuste Pettykhryme soundsystem z Krakowa, což je anarcho rap, kterej sice hibernuje, ale stojí za to; Fundacja#1, Pono a WWO(zip sklad z waršavy), Grammatik, Parias, Hemp Gru, RH-, Koligacja GK, Molesta Ewenement, Wlodi of Molesta, Poe. Je toho hodně ke zmínění, některý mainstream, některý underground, takže jestli máš rád polskej rap, což se stal svojí vlastní značkou, tak zkus hledat skrz různý featy-to je vždycky nejlepší cesta.

A teď k Rhymes of Resistance, určitě stojí za zmínku Miraho z Tychy/slezska, teď spolu spolupracujeme a z toho uvědomělýho rapu je to to nejlepší, co jsem slyšel a viděl naživo po dlouhý době. Čistý zosobnění underground rapu – zčekuj album Rebelia swiadomosci. Rhymes of Resistance je něco mezi otevřenou iniciativou a kolektivním představováním pouliční kultury, základního sebeorganizování se a pokusem o otevření prostoru pro alternativní pohledy v rapový scéně. Naneštěstí však víc jako idea, než opravdový hnutí, protože lidi, co v tom maj prsty, dělaj další věci a setkávají se jen málokdy. Ale například během akcí skrz fotbalový Euro2012, kdy se probíralo utrácení peněz vlády právě na ono Euro a žádných peněz na aktuální sociální případy, bylo Rhymes of Resistance na pouliční stagei a vařil se tam vztek pomocí rapu. Taky bych zmínil ještě Living Proof gang, který dělá anarcho a levičácký akce, hodně okolo graffiti, ale taky rapu a pak taky distro Black Market zine (někdejší La Rage).

8) Oki, díky za nepohodlnou otázku:) zpátky k tobě – ve tvých textech můžeme najít některý poselství v mongolštině, nějak jsi s tím spojenej, nepřemýšlel jsi někdy, že bys hrál v mongolštině, abys oslovil mongolskou komunitu ve východní evropě? Trošku blbá otázka..ale ta komunita je tu opravdu velká..

Jo, to je dobrá otázka. No není to tak, že bych nechtěl útočit tímhle směrem, jen to není moc možný. Víš napsat pár řádků je něco fakt rozdílnýho, než psát celý verše, nebo celej vál, či snad dokonce album. Nedokázal bych ani rapovat v angličtině, natožpak mongolsky. Ale znova bych chtěl říct, že cítím, že je dobrý, že rapuju polsky, protože je tu ještě spousta práce a je potřeba, aby tomu lidi rozuměli.

Ale jo, je fakt zajímavý a důležitý, nějak oslovit ty imigrantský komunity v týhle pevnosti evropský. Jsou tu všechny ty bandy jako Mafia K1 a podobný sračky a lidi začínaj bejt víc a víc hrdý, co představujou a jak stojí na nohou, když je evropský zákony chtěj mít na kolenou. Nedávno jsem třeba slyšel cigánskej rap lidí z Kosova, tam to taky nemaj jednoduchý. Avšak si myslím, že první krok by měl bejt to, že lidi z určitý komunity by měli začít dělat rap a polsko/mongolská komunita je něco, čehož nejsem součástí. Oni samotní (mongolský imigranti v zahraničí) tíhnou k dělání rapu v americkým štýlu, texty v americký angličtině, všechny ty nablejskaný sračky a na druhou stranu se hodně opírají o nacionalistický podhoubí (trošku pochopitelně, skrz důvody, jak dopadli). Takže bych se toho asi ani nechtěl účastnit. Když najdu nějaký fajn lidi na feat, tak z toho něco může vzejít, možná bych i něco napsal mongolsky...

Mongolové se nebojí věcí, který dělám. A když někdo z nich, kdo mě nezná, to slyší, tak jim to musí přijít srandovní. Byl jsem dvakrát v rádiu a dělal sem malej rozhovor v televizi, ale to je vše, takže pro ně jsem jen kreténsky vypadající bílej evropan, předstírající, že něco ví o mongolsku. Jestli vůbec to. Takže bych řek, že je jim ukradený moje poselství, který se snažím předhodit. Jak už jsem říkal, jediný politický poselství je právě ten nacionalismus a věci, který s ním souvisí, ale... kdo jsem, abych jim říkal o cizincích zneužívajících jejich zem, o jejich diskriminaci v zahraničí, o dělání tajných dohod mezi politiky, o krádežích mongolských žen,... jo, to je fakt velký téma, na který bysme mohli udělat celej rozhovor, takže asi to necháme tak..

9) Děláme tenhle rozhovor už docela dlouhou dobu, je něco důležitýho, co se změnilo?

No, těžko říct. Věci se furt mění – lidi končej ve vězení, umíraj přátelství, lidi přestávaj s veganstvím a podobný sračky, hehe. Řekl bych, že je to pořád ten stejnej příběh – jednou zažiješ a víš, co přijde. Ale jedna věc stojí za zmínku – já a Miraho jsme konečně zformovali duo, který má kořeny v 2012 Raptopus tour. Jmenuje se to FATAJS, vyslovuj „fat eyes/fat ice“, jako zkratka „Free All Those Abu JamalS“. Není to nic víc, než přímočarej špinavej anarchorap s přízvukem tekna/glitch/noize/breakcore a pochopitelnejch zkreslení. Už jsme hráli nějaký koncerty a teď pracujem na prvním demu, ale potrvá to ještě dlouho, protože bylo předpovězeno Mayama, že to bude krutý. V mezičase Miraho vydal svý solo, což nastavilo laťku zas o něco víc, takže jsme připravili epickou křižáckou výpravu, abysmetak nakopávali zadky starým štýlem. Taky pracujem na novým živým setu, ale není to takový to: „zavřeme se ve studiu a sežerem spoustu meskalinu během dvou měsíců“, spíš „hrát dva koncerty každej vejkend a nikdy nedostat zaplacenej cesťák, vykouřit unci skéra za vejlet a freestajlovat během setu“. Minulej vejkend jedna holka zvracela třikrát za náš set a jak řikal její kluk, bylo to prej moc silný a to nekecám. To demo pravděpodobně bude mít míň jak 10 válů, elektro/rap/trap beaty a featy taky budou. Jsme tak v půlce. Koukněte na Mirahův youtube, nebo moje stránky na videa a novinky. Jo a taky nová věc je ta, že jsem vydal EP s glitch/posthiphopovejma beatama od Rufia. K poslechu na soundcloud, nebojte se to ukrást. Vyjde to i na cédu. Co dál? Hmm...

10) Pověz nám něco o polskejch aktivitách a podobnejch věcech...

Polský aktivity..hm, no nevím. Moc se toho zrovna neděje, jak už jsem psal – bandy se rozpadaj, nácků je víc, … Každoroční nazi/antifa fighty v listopadu rozpoutali hodně kritiky, stejně jako naposled. Tenhle rok tu nebyla žádná blokáda, jen demoška, kde se sešlo okolo tisíce lidí a hrdejch poláků bylo okolo dvaceti tisíců. Debata je pořád na talíři a uvidíme, co následující roky přinesou. Je tu hnutí okolo squatování a konečně se zformovala taky skupina za osvobození/práva zvířat s názvem Otwarte Klatki (otevřené klece), který dělaj dobrou práci – zveřejňujou videa z polskejch kožešinovejch farem. Taky se formuje větší hnutí nájemníků a každou blokádou, či evikcí je tu čím dál víc lidí, co se za squatery postaví, což je dobrý. Taky tu bylo pár útoků na fajnový butiky v centru Varšavy. Palec nahoru za to. S Rhymes of Resistance jsme dělali All girls Rap fest teď v březnu 2013 s ženskýma MC's z německa, polska a česka. Jestli chcete nějaký info o nynějším dění, koukněte na polský Indymedia a cia.media.pl, což nejsou úplně nejvěrohodnější zdroje, ale alespoň aktuální.

11) Tak jo, čas na poslední slova, pozdravy, nenávist, satana a nejoblíbenější star wars postavičku.

Poslední slova? Nejdřív ti moc děkuju za rozhovor a snahu tomu dát hezkou flow a nemotání se okolo obvyklejch sraček, který naneštěstí najdeš v hodně hc/punk fanzinech. Snad bych dodal pár oldskůlovejch rapovejch sloganů, s extra punky příchutí, který sem seznal jako důležitý v mým životě. Můžu půlku tý otázky věnovat levnýmu kazatelství, ale stejně to nikdo nebude brát vážně. EACH ONE TEACH ONE, protože jsme se naučili naše životy a nikdy nevíš, kdo bude tvůj nejdůležitější učitel, takže STAY HUMBLE. Nakonec stejně každej dostane, co si zaslouží. YOU GOTTA GIVE RESPECT TO GET RESPECT – to si myslím ani nepotřebuje překlad. SHARE WHAT YOU GOT AND DONT EXPECT ANYTHING IN RETURN. PIMP THE SYSTEM, SQUAT THE WORLD, STAY VEGAN, FUCK THE POPO and QUESTION ALL THE REST. Všichni jsme LIVING PROOF našich ideálů, to je proč je dobrý zůstat DIY – nikdo nikdy nebude plně představovat, co představuješ ty, takže řadši představuj sebe. Rap jsou špinavý hadry od barvy, frýstajly na ulici a koncerty. Nikdo, kdo nevyleze na stage, neznamená nic, i když má tu největší crew, nejlyričtější texty nahraný ve studiu, vypadá fakt přesvědčivě v těch nableštěnejch najkách, hipstřích unisex gatích, ze kterejch jim vylejzá zadek a tričkách od jejich tlustoprdelních sponzorů. Do koše s nima. Haters gonna hate. Pro všechny, co tohle čtete – doufám, že se někdy potkáme , pokecáme u kafe, zahrajem na stejným podiu, zafrýstajlujem, nahážem nějaký šutry na zmrdy, čorknem nějaký vegan ňamky a nebo aspoň dáme někdy tlusťoučkýho špeka. Jeslti máte nějaký otázky, nebo chcete spolupracovat, pozvat na koncert, či k sobě domů na meditaci, napiš na mail. Oblíbená star wars postava? Admiral Allah Akbar heheh. Palec nahoru všem Abu Jamalům a Abu Jamalkám!

http://pcfstnk.blogspot.com
http:/soundcloud.com/pcfstnk
http://mixcloud.com/pcfstnk
madarab[zavináč]o2[tečka]pl

Rapmanifest - 26.4.2013 v Olomouci + rozhovor Chossé

  
     Na konci dubna se v Olomouckém U-klubu chystá velevýznamná akce, která ponese charakteristický název Rap Manifest. Celý projekt se totiž zcela určitě ponese v manifestačním duchu za očistu Hip Hopu od komerce. Jeho organizátoři se navíc chystají krom hudby návštěvníkům přiblížit i řadu různých antiautoritářských postojů, představených v na místě distribuovaných časopisech a jiných textech, čímž chtějí dokázat nepřizpůsobivost Hip Hopu vůči politickému systému. Na co se mohou návštěvníci těšit jsme se zeptali jednoho z organizátorů, který si říká Chossé.

   

Joe D: „Šla po nás kriminálka.“

Hip Hop Molotow:
Zdravím do Jihlavy!
Mohl by ses nám představit pro čtenáře, keři se ještě nesetkali s tvou hudbou?

Joe D:
Zdravím všechny představil bych se jako Joe-D jednadvacetiletej MC,producent a hudební milovník z Jihlavy. Muzice, a konkrétně rapu, se věnuju už od 12 let. Mám za sebou něco přes 300 koncertů, téměř po celé republice. Vydal jsem album True Hip Hop spolu s Afarastafou a tím jsme položili základní kámen politickýho rapu u nás. Ještě jsme vydali Mixtape Do it yourself vol.1...
Mělo být i další společné album, ale každý se vydal svojí cestou.

Fakné - Všechno je to imaginární

Lenka a Tereza střídají umělecké pseudonymy jako ponožky. Jednou jsou MC Hydra a MC Hyena, podruhé MC Hogofogo a MC Pupupidu a občas se objeví i s třetí MC, Bárou. Společně ale vystupují jako Fakné a v Česku představují výjimečný úkaz.  

Dvě dívky a k tomu hiphop. Těžko se vyhnout srovnání se slavnějšími Čokovoko...
Lenka: Někdo nám to po koncertě i řekl...
Tereza: A ne jednou (smích), prý jsme takový aktivistický Čokovoko.
L: Pamatuju se, jak hrály ve vojenském stanu na jednom alternativním festivalu na Moravě, tehdy si ještě říkaly Čokovokopičo a přišly mi úplně skvělý. Pak od toho ustoupily a zdá se mi, že jedou stále to stejné štýlo, ten humor se něčím zajídá.
T: Já je mám pořád ráda. Zrovna včera jsem je poslouchala v iPodu, tahle poetika mi sedí.
 

Vrak Show na Radiu rastafari 03. Křikzticha + report z koncertů

Zdravím Vás zde si můžete poslechnout záznam vysílání pořadu Vrak Show z 20.9. Hostem byla kapela Křikzticha ( i když ne úplná ). Posluchači pokládali velice zajímavé otázky ...
pokud by jste se chtěli o pořadu dozvědět víc sledujte. Díky Geth Vrak
http://www.facebook.com/Radiovrak
www.radiovrak.cz

Vrak Show na Radiu rastafari 03. Křikzticha + report z koncertů by Radiovrak on Mixcloud

xREIGN OF TERRORx - rozhovor

Reign of Terror je hip hopové uskupení hlásící se k myšlenkám straight edge.Stojí za ním Chris, bývalý člen kapely xBISHOPx a majitel labelu Pinky Ring Records a dlouholetý hardcore harcovník. A také osoba s vyhraněnými a často kontroverzními názory.



Zdroj: scan ze zinu Firestorm - číslo 15/2007
Poslechnout si ho můžete zde.

Rozhovor s vegan sXe rappery GFM (Ruffiction)

Již tuto sobotu 21.4. čeká Prahu jedna z událostí roku pro všechny příznivce angažovaného, nekompromisního rapu. V pražském klubu 007 se představí členové kultovní německé formace Goodfellas Mafia se svým projektem Ruffiction. Další informace o tomto koncertu, kterého je Vegan fighter mediální partner, najdete tady:
http://www.facebook.com/events/361545157204672/
A protože se akce nezadržitelně blíží, přinášíme stručný rozhovor s jejími hlavními aktéry.

Zdroj: Vegan-fighter.com

Bonus o Landovi

"Landa vydělává peníze na xenofobii, nenávisti a strachu, je to určitě šikovnej obchodník a ODS by ho mohla dávat jako vzor. Nejdřív prodal neonacismus v balení s obrázkem Jana Žižky, teď prodává rasovou a sociální nesnášenlivost jako vlastenectví. Zní to možná blbě, ale pár militantních nácků nebo Dělnická strana, která je a priori odsouzená k neúspěchu, nepáchaj takový zlo jako Landa, se kterym se stotožňujou tzv. slušný lidí - latentní rasisti a xenofobové."
Zdroj.

Bonus: Pít jsem přestal v devatenácti

Zdroj.
Bonus je frajer, kterej získal cenu hudebních kritiků Apollo. Bonus je frajer, kterej je straight edge. Ale co je to vlastně straight edge? Zachovejme si protišední krédo i tentokráte a nebavme se jen o hudebních cenách, bavme se raději o kultuře, totiž subkultuře.
 

Bonus v České televizi

Nezbývá než gratulovat. Jako (ne)správný revolucionář obsadil televizi ne s kulometem v ruce ale s majkem v ruce.

S válkou uvnitř sebe - Lowkey

Zdroj

Večer předtím přiměl publikum koncertu v pražském Crossu, aby se sborově dožadovalo svobodné Palestiny. Den nato už byl připravený k rozhovoru o politice i životě v Anglii. Rapper britsko-iráckého původu, Lowkey.  

Hudba je branou k podvědomí. Nemůže být její propojení s politickým poselstvím nebezpečné?
To, co se snažím dělat já, spočívá ve zlidšťování obětí armád a bomb. Na tom není nic nebezpečného, to je prostě lidské. Hudba může být nebezpečná tehdy, pokud naopak lidi vede k tomu, aby považovali za normální válku a svou vojenskou přítomnost v jiných zemích. Dám příklad. Jedna známá britská skupina má skladbu Stand Strong, v níž navozuje požadavek „stůj pevně jako voják“. Destiny´s Child zase nahrály skladbu I need a soldier, v níž hledají muže, jenž se nebude bát se za ně postavit. Takové oslavování vojáků, vycvičených k zabíjení, pokládám za nebezpečné.
 

Rozhovor s DROWNING DOG & DJ MALATESTA

Rozhovor z Chyba zine#8

Když jsme začli dělat s křikem hiphop, tak jsem hodně pátral po různejch bandách podobnýho ražení a jelikož u nás to vlastně ani neexistuje (čest těm vzácnejm výjimkám!) tak jsem začal pátrat ve světě. Díky tomu jsem narazil na spoustu zajímavejch projektů, který toho mají hodně co říct a jedním z nich je holčina zvaná DROWNING DOG, která hraje společně s deejayem, co si příznačně říká MALATESTA, takže hned podle názvu asi poznáme odkud vítr vane. Někdy v únoru tohodle roku jsem si na stránkách dalšího výbornýho politickýho hipce z Francie COLLECTIF MARY READ přečetl, že pojedou na konci dubna společný turné a tak jsem jim hned napsal, ať přijedou do Brna a taky že přijeli. Sice se jim v Praze vysralo auto, ale touhu po hiphopu nic nezastaví a přivezl nám je Pavel, čímž mu moc děkuju. Bylo to fakt silný. (M.)

Na začátek se zkuste nějak představit, však víte, ty nudný věci na začátek...

DJ Malatesta: Já jsem DJ Malatesta, od roku 1999 dělám anarchisticky motivovaný beaty, od roku 1995 hraju jako DJ, roku 1998 jsem v San Franciscu rozjel Entartete Kunst Records (EK Records) a nahrál jsem, nebo vyprodukoval okolo 40 cédéček/vinylů různejch stylů.

Drowning Dog: Já jsem Drowning Dog.

Od tý doby, co vím, že hrajete, tak jsem koukal, že hrajete hodně v zahraničí a taky vypadáte dost jako mezinárodní projekt, což?

DD: No, potkala jsem před lety Malatestu v San Franciscu, hned jak začal dělat EK records a teď oba pobýváme v Milanu a makáme na věcech s kámošema s Evropy, líbí se nám to tak.

M: Jojo, hráli jsme opakovaně skoro ve všech částech Evropy a na obou pobřeží ve Státech...

Proč jste si vybrali hip hop pro sdílení vašich myšlenek? A jasně – co vlastně „říkáte“? Jak to zkousávají posluchači?

DD: Pro dobrý beaty a basy.. sebeemancipace pracující třídy celýho světa, anarchismus, říkejme tomu jak chceme!

Některý lidi to berou, některý už moc ne, žejo. Ale většinou ty lidi, co s tím nesouhlasí, mají zaujatej a zkreslenej pohled na anarchismus, jakože je to jen o bombách a chaosu...

M: hip hop je hlas pracující třídy, většinou, nebo aspoň historicky, jsou to lidi, co mluví o svý realitě v jejich sousedství, v jejich každodenním životě..to je teda alespoň moje zkušenost a tudíž jako anarchista, je to ta realita, kterou chci vyzvat, nebo inspirovat k „anarchistické realitě“ světa bez pána (jakéhokoli druhu). Někdy to bývám já sám, co je inspirován, když si uvědomím, že v hodně situacích se učím od lidí, u kterých jsem předpokládal, že jsou „odpolitizovaní“...Každý místo má svůj rozdílnej boj...ale poznávání anarchismu v různých situacích, zemích, městech, je zajímavý...

Lowkey & Shadia Mansour

Hodinový rozhovor z (českého) rádia. Vřele doporučuji. Dva MCs aktivní zejména v otázce pomoci Palestině.



http://www.ulozto.cz/10136764/lowkey-a-shadia-mp3

Jeff Monson

(Výběr z textů. zdroj1/ zdroj2)

Jeff Monson na první pohled zapadá do všech klišé, které jste mohli slyšet o profesionálních bojovnících v ringu: pětatřicetiletý neuvěřitelně silně stavěný, s oholenou hlavou, potetovaným tělem a povětšinou zlým výrazem ve tváři. Pokud ovšem poznáte tohoto výjimečného bojovníka z USA blíže, brzy si uvědomíte, že se jedná o inteligentního člověka, mimořádně schopného dohlédnout za hranice zápasnické klece.

Skalpel (LA K-BINE)

Skalpel je francúzsky MC - syn imigranta z Uruguaja, ktorý sa angažuje v množstve hudobných projektov (skupina La K-Bine spolu s Guezom, webová stránka BBoyKonsian.com venovaná underground hiphopu). Vydal 3 albumy s La K-Bine, 3 sólové albumy a veľa singlov s inými nezávislými rapermi, taktiež politické tracky - okrem iného benefit na politických väzňov z Action Directe). Vo svojich textoch rýmuje o každodennom živote imigrantov vo Francúzsku, kritizuje kapitalizmus a neoliberálnu globalizáciu, ostro vypovedá proti Sarkozymu a vyjadruje solidaritu s väzňami. Prinášame vám preklad rozhovoru so Skalpelom, otázky kládol RVCHL, zdroj = zine La Rage číslo 2.

/// Skús sa na začiatok predstaviť, povedz ako si začal rapovať a čo sú zač tvoje hudobné projekty. Si sólista, či hráš aj v nejakej skupine?

Nazdar, som Skalpel a hrám v skupine La K-Bine, ktorá jestvuje od roku 1997 a ktorú so mnou tvorí Guez. Od 2006-eho s nami hrá aj DJ Akye, okrem iného tvorca stránky www.BBoyKonsian.com. Dalo by sa povedať, že súčasťou La K-Bine sú aj E.One a Pizko MC - E.One s nami vždy chodí na turné a Pizko MC má na svedomí mnoho produkcii našej hudby.

/// Na vašej stránke je aj veľa hudobných kompilácií, vydaných pod záštitou všetkého možného...

Na webe BBoyKonsian.com nájdete veľa týchto kompilačiek, je to stránka venovaná sociálne či politicky angažovanému underground hiphopu. Je tam rap angažovaný, conscious rap alebo proste underground, ale všetky albumy majú niečo spoločné - texty nie sú o pičovinách.

/// Najpopulárnejším hudobným štýlom, v ktorom sa objavovali aj politické idey, bol vždy punk. Kedže v tvojich textoch je dosť veľa otvorených politických postojov, nedá sa mi neopýtať - prečo si si vybral rap ako formu vyjadrenia a čo ťa hudobne inšpirovalo?

Je to pravda, že pre časť "aktivistického" publika znamená angažovaná hudba práve punk či rock. Myslím, že je to z veľkej časti otázka veku a otvorenosti toho publika. Rap bol vždy angažovaný - či už ideologicky alebo nie. Naša muzika sa dá označiť ako "Rap rouge et noir," čiže červenočierny rap.
Vybral som si tento štýl vzhľadom na to, že keď sa objavil vo Francúzsku, bol veľmi sociálno-kritický a angažovaný, hlavne skupiny ako NTM (hardcore rap s elementami funku, soulu a ragga, vznik v 1989-tom, názov znamená "Nique ta mère" - "Jebem ti starú") či Assassin (skupina založená v roku 1985, členovia sú Rockin' Squat a Solo). Proste pochádzam zo školy, v ktorej sú texty prioritou.

/// Keď už sme načali politické témy - si zapojený do nejakej organizácie? Je nejaká ideológia zodpovedajúca tvojim postojom?

Nie som členom nijakej politickej organizácie či strany. Ako spôsob boja som si vybral texty a hudbu, ktoré sú podľa mňa silným nástrojom propagandy. Je to odraz môjho vnímania spoločnosti. Ale dá sa povedať že sympatizujem s niektorými politickými skupinami ako CNT (anarcho-syndikalistický odborový zväz) alebo MIB (Mouvement de l'immigration et des banlieus - Hnutie imigrácie a predmestí - organizácia založená roku 1995, ktorej doktrínou je boj s rasizmom, sebaorganizácia mladých francúzskych imigrantov a monitorovanie policajného násilia). Taktiež sú to hnutia solidarity s väzňami, či už politickými alebo nepolitickými alebo organizácie pomáhajúce imigrantom bez papierov. Vždy keď je to možné vyjadrujeme našu podporu organizáciám, ktoré reprezentujú náš spôsob myslenia. Mňa osobne je možné označiť za libertínskeho komunistu (poznámka: termín "communisme libertaire" vo Francúzsku znamená sociálny anarchizmus - anarchosyndikalizmus alebo anarchokomunizmus a nemá nič spoločné s autoritárskymi komunistickými hnutiami - RVCHL).

/// Napísal si skladbu o väzňoch z organizácie Action Directe (francúzska teroristická skupina pôsobiaca v 80. rokoch, zodpovedná za asi 50 útokov na priemyselníkov, politikov, vládne budovy a vojenskú infraštruktúru. Veľa členov AD bolo v roku 1987 zatknutých a odsúdených na doživotie). Je to časť francúzskej histórie u nás málo známej, môžeš nám povedať o čo presne ide?

Mal som potrebu vyjadrenia solidarity s politickými väzňami z Action Directe z viacerých dôvodov. Osobným dôvodom je, že som synom niekdajšieho uruguajského politického väzňa a člena Tupamaros (MLN - Národno-oslobodenecké hnutie - ľavicová guerilla pôsobiaca v 60. a 70. rokoch. Spočiatku organizovali hlavne bankové prepadnutia, z ktorých zisky boli rozdané chudobným v Montevideu, v rokoch vojenskej diktatúry boli na Tupamaros uvalené silné repreie zo strany armády a oddielov smrti, od roku 1985 sa MLN stalo oficiálnou politickou stranou), takže som bol od samého počiatku oboznámený so skúsenosťami s väzením a vojnou. A chcel som symbolicky vyjadriť účasť so ženami a mužmi, ktorí sa zapojili do ilegálnej mestskej guerilly v západnej Európe. Chcel som tak vyjadriť svoju podporu kolektívnemu boju proti systému, ktorý trestá väzňov bez ohľadu na to, čo sú zač - chcel som podporiť boj proti zamykaniu ľudí do klietok.

/// Veľa ľudí považuje hiphop za "prisťahovaleckú kontrakultúru," ale hlavne v Amerike má hiphop často konzervatívny pohľad na rozdelenie spoločnosti a spája buržoázne normy s kultúrou mladých, čiže importuje kult peňazí, šovinizmus, sexizmus.. Čo si o tom myslíš?

Aj pred rapom sa iné hudobné štýly stali obeťami procesu, o ktorom hovoríš. Rap ako taký teda nemôže znamenať totálny únik od súkolia hudobného priemyslu, ktorý nie je ničým iným ako odrazom životného štýlu kapitalistickej spoločnosti. A pôvod v chudobnej štvrti nemusí znamenať ukázanie chrbta kultu peňazí a snahám o život v luxuse.

/// Na vašej stránke je možné si úplne zadarmo stiahnuť veľa albumov - podporuješ teda slobodné zdieľanie, ideu "copyleft" a iné spôsoby boja proti monopolizácii médií a kultúry?

La K-Bine a Akye sú stopercentne za slobodné šírenie informácií, sťahovanie hudby zadarmo a tak podobne. Podľa mňa sa z toho predstaviteľom hudobného priemyslu musí pariť z hlavy od hnevu.

/// Chceš niečo odkázať naším čitateľom?

Myslím, že dosť ľudí u vás počúva francúzsky rap. Chcel by som poprosiť fanúšikov rapu, aby počúvali a vyhľadávali aj iné veci ako tie čo servírujú masmédiá, lebo je tu aj iný hiphop - radikálny a nezávislý. Merci!



- Veľa francúzskeho rapu na stiahnutie (okrem iného albumy La K-Bine a Skalpela):
www.bboykonsian.com/downloads/

Kruscifix - Rozhovor