... Když v roce 1937 navštívil norský badatel v rámci vědecké expedice Peter Munch ostrov Tristan da Cunha (v jižním Atlantiku), byl překvapen, když zjistil, že formou společenské organizace na ostrově byla Anarchie... a to po dobu delší než 100 let.
Neexistovala žádná vláda, policie, peníze nebo vůdce. Munch napsal: "V tristanské komunitě byly pevně zakořeněny principy svobody a anarchie jako sociálního pořádku, založeného na dobrovolném konsenzu svobodných mužů a žen. V takové komunitě je autorita, ovládání nebo jakýkoli druh formální nebo neformální vlády považován nejenom za zbytečný a nevhodný ale je pociťován jako hrozba a nebezpečí pro práva jednotlivce".
Obyvatelé Tristana da Cunha nebyli dobrovolně vzniklou komunou, která se tam usídlila, aby založila utopii. Pocházeli ze všech možných ras a přeživších ztroskotání lodí a z řad bývalých velrybářů, kteří se na ostrově ocitali po dobu delší než 100 let. Ještě pozoruhodnější je to, že anarchie se stala přirozenou formou jejich společenské organizace a udržela se navzdory všem snahám britské vlády.
Andrea Repetto, Ital, který se na ostrov dostal ze ztroskotané lodi v roce 1892, byl jedním z mála Tristananů, kteří uměli číst a psát. Britská vláda uchopila tuto příležitost a adresovala veškerou komunikaci jenom jako "vůdci" nebo příležitostně "guvernérovi". Po dvacet let nedošla žádná odpověď, dokud byla veškerá korespondence nalezena neotevřená. Repetto vysvětlil, že nikdo se necítil schopen otevřít poštu, protože na ostrově nebyl žádný vůdce ani guvernér.
Vládní mluvčí v roce 1903 prohlásil s úžasem že "je mimořádný stav věcí, aby v tomto civilizovaném století neexistovala žádná forma autority a Tristanané jsou podivně nepřátelští k jakémukoli jednotlivci, který by měl mít více vlivu než ostatní".
Munch podal zprávu, že v paměti žijících nebyl žádný zločin ani násilný konflikt.
Tristanané nebyli anarchisté, kteří si přečetli Bakunina - dospěli k anarchii jako přirozené formě sociální organizace přestože nikdy by tento termín nepoužili. Tristanané ale anarchisty zajímali pozoruhodně málo - možná jsme tolik uvyklí porážkám, že nejsme schopni rozpoznat úspěch.
Zdroj.
Žádné komentáře:
Okomentovat