Film Marka Forda Uprising: Hip Hop and the LA riots byl natočen v roce 2011, přesně dvacet let po incidentu, který měl za následek obrovskou vlnu kritiky policie, a následně vyústil v neomluvitelný pogrom namířený proti bělošskému obyvatelstvu Los Angeles. Celý incident byl jen radikálním vyústěním procesu, který započal už v 50tých letech minulého století, když se afroameričané začali stěhovat do Los Angeles za prací ve zdejších továrnách.
Tehdy se začaly ulice Los Angeles čím dál tím více dělit na černošské a bělošské. Poté co byl dokončen proces separace, tak byla mezi jednotlivými čtvrtěmi vytvořena neviditelná zeď, která nadobro rozdělila oba světy. Mezitím se na Los Angelesském policejním oddělení začal pod vedením Williama Parkera prosazovat militantní způsob vedení policistů, a policisté sami začali být spíše vojáky, kteří měli za úkol chránit neviditelnou bělošskou hráz mezi jednotlivými čtvrtěmi. Doslova zajišťovali, aby každý člověk byl v "jeho čtvrti" podle barvy kůže.Afroameričané si začínali stále více uvědomovat svou sociální vyloučenost, a tak se na přelomu 50tých a 60tých let začali v LA vytvářet první afroamerické alternativní organizované spolky jako "The Slausons" nebo "The Gladiators" které byli policií a také bílou majoritou nesprávně označované jako gangy.
The Slausons
Mezitím začal narůstat hněv afroameričanů ze sociálního vyloučení, který vyvrcholil v roce 1965, když bílý policista na motocyklu ve čtvrti Watts zastavil automobil který řídil jednadvacetiletý afroameričan Marquette Frye, kterého policista obvinil z toho že řídí ovlivněn omamnými látkami, a následně se ho násilím pokusil zatknout po příjezdu policejních posil. Okolo místa incidentu se však začali sbíhat desítky afroameričanů, kteří když viděli jak je s Fryem zacházeno, započali po policistech házet kamení. Frye byl zatčen, a konflikt s policií se protáhl až do noci, kdy v ulicích čtvrti Watts propukali boje mezi afroameričany a střílejícími policisty.
Watts 1965
Boje a rabování se protáhly na dalších pět dní, a byli ukončeny až po příjezdu národní gardy, která za pomocí pušek a obušků nespokojené afroameričany zmasakrovala a částečně pozatýkala. Výsledkem bojů bylo téměř čtyřicet mrtvých, přes tisíc zraněných a přes tři tisíce pozatýkaných lidí. Následně proběhla v USA mediální kampaň, která vyložila afroameričany jako prostoduché kriminálníky, co neuznávají rozum, ale jen tupou sílu, jak se ostatně nechal slyšet tehdejší starosta LA.
Nenávist dříve a dnes
Po ukončení nepokojů začalo být posilováno uvědomění afroameričanů, a započala vznikat různá "Black Pride hnutí" jako Black Panther Party v Oaklandu v roce 1966 a další. Black Panthers byli považováni za krajně levicové hnutí které se orientovalo přímo na afroamerickou komunitu, a snažilo se jí zabezpečit před útoky policistů. Stali se však brzy nepřáteli systému, který proti nim začal bojovat a následně bylo několik významných členů Black Panthers zavražděno.
Black Panthers
Mezitím začala dozrávat v ghettech Los Angeles mladá generace afroameričanů, vyrůstající v chudobě a bez přístupu ke kvalitnímu vzdělání, která byla svědkem všeho útlaku ze strany policie a systému vůbec. Tato mládež když viděla jak je jakákoliv, často i naprosto legální snaha o rovnoprávnost afroameričanů s bělochy potlačována, začala se organizovat v afrocentrických kriminálních uskupeních jako byl gang Crips. Ten se stal kriminálním až časem, hlavně díky konkurenci s dalším vzniknuvším gangem Bloods, a původně měl za úkol podobně jako Black Panthers ochranu afroamerických čtvrtí před útlakem ze strany majority, a členové Crips původně odmítali nože i střelné zbraně.
Raymond Washington, zakladatel Crips
Najednou se jednotlivé čtvrtě začaly znovu dělit. Nyní již nikoliv na bělošské a černošské, ale na rudé a modré zóny, podle barevných tagů na zdech jednotlivých gangů. Modrá pro Crips a rudá pro Bloods. Každá škola, každá benzinová pumpa, každé hřiště, náměstí i obchod započaly být územími gangů, a bylo smrtelně nebezpečné pro člověka z konkurenčního gangu toto cizí území navštívit. Do černošských čtvrtí započali dále proudit drogy a zbraně, a sociální i bezpečnostní situace se stále více zhoršovala. Nespokojenost však mezi afroameričany neustupovala a opět vygradovala v roce 1992 nepokoji. Záminkou pro tyto nepokoje byl incident o kterém pojednává již zmiňovaný dokument z roku 2011 kterým nás provází Snoop Dogg. Tím incidentem bylo brutální napadení Rodneyho Kinga policisty, který byl stejně jako Marquette Frye obviněn z jízdy pod vlivem omamných látek. Vina Rodneyho Kinga však byla prokazatelnější a zatčení navíc předcházela automobilová honička. To ovšem brutalitu zasahujících policistů nemůže omluvit, jelikož King sám se aktivně nebránil, jak je ostatně vidět na videozáznamu který pořídil ze svého okna místní obyvatel. Již dříve se navíc začala na západní pobřeží USA dostávat Hip Hopová subkultura která dávala mladým afroameričanům možnost expresivního vyjádření své nespokojenosti.
N.W.A
Zpráva o brutálním napadení Rodneyho Kinga obletěla Spojené státy americké, a tisíce afroameričanů a také lidí s jinou barvou kůže tento čin odsoudilo. Hymnou nespokojenosti se situací ohledně policejní brutality se stal track "Fuck the police" od skupiny N.W.A. a všichni členové této skupiny jsou také k vidění v dokumentu. Kromě nich zde vystupují také Nas, KRS-ONE, Ice-T a také samotný Rodney King, který zemřel včera, tj. 17.6.2012. Nejpravděpodobnější příčinou smrti zůstává selhání srdce.
Rodney King riots 1992
Nepokoje v ulicích LA propukly poté, co byli policisté obvinění z brutálního napadení Rodneyho Kinga zproštěni obžaloby. Chudými čtvrtěmi LA projela vlna nevole která odstartovala rabování, napadání bělochů, speciálně bílých policistů a ničení majetku. Bylo to období, kdy na krátký čas Crips a Bloods zapoměli na předchozí nenávist, a společně s místními Hispánci stáli proti policistům na jedné straně barikády. Povstání se podařilo armádě a policistům porazit až po týdnu bojů, během kterých bylo usmrceno na 50 lidí a asi 400 dalších bylo zraněno. DOKUMENT
Žádné komentáře:
Okomentovat