23. 7. 2012

Osvobozující síla Hip Hopu

Hip Hopová subkultura již od svých prvopočátků byla založená na expresivitě každého HipHopera. V podmínkách chudých čtvrtí města New Yorku a později i Los Angeles a dalších, byla zejména v minulém století tím hlavním prostředkem, jak dát o své existenci vědět ostatním lidem, kteří se těmto lokalitám vyhýbali, a odmítali tamní situaci jakkoliv pozitivně řešit. Je však dnes možné, aby se Hip Hop stal takovým sjednocujícím nástrojem i v Evropských podmínkách ?



     "Broken glass everywhere, people pissing on the stairs, you know they just dont care. I cant take the smell, I cant take the noise. Got no money to move out, I guess I got no choice" - takto začíná track od Grandmastera Flashe a jeho skupiny "The Furious Five", který podle mnohých lidí rozjel ve spojených státech vlnu takzvaného "Conscious rapu" (uvědomělého rapu), který zpravidla reaguje na nešvary v chudých čtvrtích a iniciuje lidi k reakci nebo zamyšlení se nad mnohými společenskými otázkami. I díky takovým skupinám jako Boogie Down Productions, Public Enemy, ale i "gangsterštějším" N.W.A. nebo Comptons most wanted a mnohým dalším si může i průměrný český HipHoppa udělat představu o tom, jak to v těchto čtvrtích, které lze často nazvat i vyloučenými lokalitami, může nebo mohlo vypadat.

                               Grandmaster Flash and the Furious five - The Message                                                                                                                                                                                            Je nezpochybnitelné, že Hip Hop vykopal z hlubin ghett Bronxu, Brooklynu, Harlemu, Comptonu, South Centralu, Inglewoodu a dalších na společenský povrch artézskou studnu přesvědčení a filosofie která tou dobou v těchto čtvrtích kolovala. Conscious rap tak byl na svých počátcích zejména směsicí přesvědčení různých Black Pride hnutí jako například Black Panthers , nebo Nuwaubianů a Universal Zulu Nation , kteří "pod vedením" Afrika Bambaaty část filosofie Nuwaubianů přejali, dále také různých jednotlivců jako Malcolm X, Louis Farrakhan, Martin Luther King a dalších, ať už si o jejich přesvědčení myslíme cokoliv.                                                                                                                                                                                    S tím, jak se Hip Hop a jím projevené myšlenky dostaly i do vnějšího světa, tak přestávalo být pro New Yorské, Los Angelesské a další pány radní, šéfy policie a další politiky jednoduché tyto nově vyvstalé společenské otázky ignorovat, a dále se před turisty a celým městem, státem, federací a světem tvářit, že jejich město a Spojené státy Americké jsou místem, kde spokojení obyvatelé žijí ve svobodě a blahobytu. Toto prozření by mohlo samo o sobě iniciovat snahu o zlepšení situace, nikoliv však v USA a zejména v Los Angeles, kde militantně vedená policie pořádala pravidelné nájezdy do místních ghett s cílem udržet zejména afroamerickou komunitu ve strachu před tím, aby proti čemukoliv chtěla protestovat.
                                  Brutální útok policistů na Rodneyho Kinga 3.3.1991                                                    (incident který inicioval několikadenní nepokoje o rok později)                                                                                                                                                                                        Nicméně co obušky nemohly z afroameričanů a latinos vymlátit, to byl náhlý příval uvědomění který zejména na východě zasáhl i chudší bílé obyvatelstvo. Naopak obušky spíše utužily odmítavý postoj k systému, a podnítily motivaci obyvatel chudých čtvrtí k solidaritě a komunitní spolupráci. Typickým příkladem může být například Universal Zulu Nation , která mimojiné pořádala HipHopové akce, a následný finanční zisk z těchto akcí byl investován do komunity žijící zejména okolo Bronx river projects, kde žil i kmotr Universal Zulu Nation, HipHopový a Funkový DJ Afrika Bambaataa. Hip Hopová komunita se také významně zasadila v boji proti místní drogové závislosti.
                                               Počátky Universal Zulu Nation                                                                                                                                                                                                                               Od dob 80.tých let již ale uplynula řada let a Hip Hop mezitím prošel silnou vlnu komercionalizace což mělo v konečném důsledku negativní vliv zejména na Emceeing. Po Rapové hudbě se zejména v 90. letech zvedla celosvětově poptávka a nahrávací společnosti se toho samozřejmě snažily využít. Ovšem aby mohly nahrávací agentury tuto hudbu správně využít, pak musely tuto hudbu přizpůsobit tak aby se líbila mainstreamové většině a byla "veřejně přijatelnou", což s hudbou často založenou na subkulturním protestu řádně zacloumalo. Ne že by se u dříve nekomerčních rapperů neobjevovaly často svým charakterem "tuctová" témata o lásce atd. ovšem komercionalizací tyto témata nabrala umělý charakter děl placených od kusu. V 90. letech a na začátku nového tisíciletí se tak zcela změnil charakter "průměrného HipHopera", jelikož hudební průmysl si začal vyrábět svoje vlastní HipHopery, a ti původní buď zaujali svojí pozici v mainstreamu, zejména v Evropě často omámením z toho, že to co budovali jakožto nadšenci se stává populárním, a nebo našli zalíbení v underground stylu rapu který byl v této době k vidění zejména na východním pobřeží USA, kde má Hip Hop největší tradici. Charakter "průměrného HipHopera" by se přirozeně nezměnil, pokud by se nezměnil i charakter "HipHopového hrdiny" tvořeného hudebním průmyslem, který nově dával na odiv svůj majetek, často získaný z obchodu se ženami a drogami, či jinou "drsnou" činností. Není jistě nutné dodávat, že tento nový ideál byl kontraproduktivní s původními ideály likvidace drog a prostituce v chudých čtvrtích. Ideál "HipHopového hrdiny" se postupně mění až v poslední době, kdy hudební průmysl začal zneužívat nespokojenosti lidí s politickým systémem, a v rámci vytváření této rádoby opozice povznesl hospodské tlachy o politice na hudební úroveň. Navíc v současnosti zejména v národnostně homogenních zemích střední a východní Evropy započali nacházet zalíbení v této původem afroamerické hudbě neonacističtí mistři paradoxů, pokoušejíce se zpopularizovat vlastní zpátečnickou propagandu. Naštěstí ne každý label by neonacisty ve svých řadách snášel...
                             "The Stop the violence movement" - Self destruction                                                                                   Conscious rap z let 80tých                                                                                                                                                                                                                               Navraťme se ale zpět k otázce vyřčené v perexu, zda by bylo možné, aby Hip Hop i dnes nějakým způsobem pozdvihl komunitu vyloučené lokality v Evropě. Nabízí se samozřejmě v našich podmínkách srovnání s Romskou minoritou, která je ovšem procentuálně daleko méně početná, než byla ta afroamerická v počátcích Hip Hopu. Nízká procentuální početnost a územní rozdrobenost Romů, navíc žijících v různých podmínkách pracovních možností nebo sociálního zabezpečení, tak výrazně snižuje možnost kolektivní soudržnosti. Čím větší je ve stroji jedno ozubené kolo v poměru s tím menším, tak je přirozeně na to menší kolo vyvíjen větší tlak na jeho otáčení a snižuje se možnost nalezení společného tempa. Nutno říci že velká část mladých Romů má dnes k Hip Hopu kladný vztah, jen v drtivé většině neví co si pod Hip Hopem představit. Díky sociální vyloučennosti mají mladí Romové menší šanci se o Hip Hopu nějak jinak vzdělávat, než jak jim to předhazuje hudební průmysl. Hrdiny mladých Romských Hip Hoperů se tak často stávají komerční Rytmusové, ze kterých žádná ideová, názorová či jiná vzpruha nekouká. V České republice bohužel až na vyjímky chybí viditelný aktivní přístup Romů k Hip Hopu. I když Rom vytvoří nějaký kvalitní Hip Hopový text, tak je bohužel sociální bariéra mezi Čechy a Romy tak silná, že by se tento rap stejně k uším většího počtu posluchačů než dané lokality nejspíše nedostal. Protixenofobní tracky se sice na české scéně od barvou kůže světlejších rapperů objevují celkem často (což je samozřejmě naprosto správně a jakožto posluchač kladně oceňuji každý takový track), ale tím že v nich není obsažen Romský pohled na věc, tak se spíš jedná o krmení rybou hladového. Trvalou spásu hladovému ovšem přinese jen když se sám hladový naučí rybařit, a právě proto česká scéna nutně potřebuje kvalitní Romské rappery, co svými životními zkušennostmi mohou obohatit uvědomění Romů jakožto celku a dát lidem co nejobjektivnější zprávu o současném stavu věcí kvůli např. bourání mýtů o Romech, což komerční media nedokáží. Někoho kdo dá Romům hrdost a uvědomění, někoho jako Malcolm X..
                                                 Syndrom Snopp - Není co ztratit                                                                                                                                                                                                                       Nějaký hmatatelnější přínos pro Romskou komunitu z pozice Hip Hopu je vidět bohužel jen u hrstky rapperů. Ve své době měl veliký potenciál stát se v tomto ohledu "kladným Romským hrdinou" například Gipsy, dále pak můžeme ocenit aktivitu Lukrecia Changa, karvinských Creative Crew, pár dalších nadšenců ze Severní Moravy a pak už ve většině jen hluboký a těžko probádatelný lokální underground.
                                                   Creative Crew - Naše Crew                                                                                                                                                                                                                                Jakožto velmi pozitivní tedy hodnotím nedávný výlet Chucka D na balkán a natočení tracku "Face of Freedom" s Tijanou Bass ve kterém k propojení tradiční Romské hudby a Hip Hopu dochází. I když je v současné době Hip Hop prokazatelně nakažen do morku kostí komercí, tak přesto věřím, že je v Hip Hopu stále ukrytá obrovská síla, která sice není na první pohled vidět, ale má stále potenciál lámat bariéry na kousky, a dávat každému možnost duševně čistého a komercí nezředěného projevu.
                                        Chuck D ft. Tijana Bass - Face of freedom                                                Chtěl bych proto vzkázat do všech vyloučených lokalit ČR i světa:- "Pokud máš k tomuto problému co říct, neboj se vyjádřit svoje zkušennosti Hip Hopem. Jinak, než díky vzájemnému naslouchání se xenofobie nezbavíme a proto někdo musí mluvit aby to ten druhý mohl slyšet. Nikdo z majoritní společnosti za tebe tohle nemůže udělat a i TY můžeš někam posunout svou komunitu, je potřeba jen ukázat dost vůle a umění..."

Žádné komentáře:

Okomentovat