15. 10. 2012

O pravděpodobnosti "trojbarevného déjá vu"

   Již mnoho slov bylo napsáno o komercionalizaci Hip Hopu, a na toto téma se na sociálních sítích i v komentářích pod videi vedou vášnivé debaty. Mnoho láteřivců si však možná ani nepovšimlo, že hudební kořistníci mezitím nezaháleli, a otevřela se další pomyslná fronta, tentokrát pod rastafariánskou trikolorou, kde se utkávají pozitivní a komerční vibrace.  




   Z hlediska historie má Hip Hopová kultura velmi speciální vztah k jamajské kulturní rodině, jelikož Hip Hopový DJing je díky jamajským přistěhovalcům v Bronxu v New Yorku v čele s DJ Kool Hercem přímým potomkem jamajského toastingu. Také část rastafariánských přesvědčení, kromě jiných zasáhla Hip Hop při jeho vzniku. Nicméně dnes nebudeme probírat společné rysy obou kultur, ale zaměříme se na jejich zranitelnost před nahrávacími společnostmi a dalšími faktory, které přispívají k destrukci uvědomění v nich samých. Budeme se přitom soustředit výhradně na české podmínky.

   Na rozdíl od Hip Hopu, který díky své exotičnosti v Čechách v 90. letech expandoval mezi široké masy, a vzbudil spoustu mezigeneračních diskuzí o tom, že "už hudba není co bývala", "Rasta-kultura" spíše zůstávala v pozadí se svou relativně úzkou základnou fanoušků, stranou od hlavního proudu. Náhlá popularita Hip Hopu však nemohla zůstat bez povšimnutí těm, kteří by rádi na cizí hudbě profitovali. To se projevilo zejména "lovem" nahrávacích společností na potencionálně populární rappery a skupiny, jejichž popularita by se dala dále rozvíjet a převést do měřítka peněz. Někteří Hip Hopoví hudebníci tenkrát přijali zájem nahrávacích společností s nadšením, jelikož neměli zkušenosti s komercí a předpokládali, že "profesionalizace" Hip Hopu bude pro něj samotný prospěšná. Hip Hop se tak nechal chytit do pasti, a také díky oděvním firmám vyrábějícím předražené, údajně "Hip Hopové oblečení" a policejním složkám státu, které se specializovaly na buzerování b-boyů v ulicích centra Prahy, a zavedením přísných trestů pro nelegální writery, s možností odsedět si až osm let nepodmíněně, započal proces jeho znetvoření a likvidace původních hodnot Hip Hoperů.

   "Sám jsem se dostal k tomuhle tématu díky nahrávací smlouvě, kterou jsme měli jako kapela Chaozz. S velkou nelibostí jsme byli nuceni se do "komerce" ponořit. V devadesátkách bohužel gramofirmy dělaly promo skrz teenagerské časopisy typu Bravo a televizní hitparády. Podle člověka, který se o nás staral a s kterým jsem nedávno mluvil to bylo špatně, ale prostě to nikdo neuměl dělat jinak. Zajímavé je to, že všichni dnes aktivní členové kapely šlapou undergroundovou cestu a Ti, kterým se to strašně nelíbilo /většina kapel a rapperů z té doby/, jak je Chaozz komerční, mají dnes za zádama velké sponzory, dělají reklamu všemu možnému, dokonce i bankám, mají featuringy s komerčníma pophvězdama, skvěle zvládlej marketing a naplno si užívají luxusu, místo toho, aby posluchačům sdělili nějakou myšlenku, nebo snad podpořili hiphopovou kulturu." - DJ SMOG (ex-Chaozz)

   Vývoj "Rasta-kultury" však nikdy nebyl společnosti tolik na očích, ovšem dá se říci, že v poslední době popularita reggae a ostatních jamajských žánrů v ČR díky různým faktorům stoupá. Nasnadě je tedy otázka kam bude směřovat další vývoj této kultury, když hudební průmysl v ČR ovládají spousty penězuchtivých podnikatelů, majících snahu převádět popularitu do finančního zisku pro ně samotné, a tím kulturu vysát a vyplivnout. Nevěřme tomu že se to nemůže stát a katastrofický scénář se nemůže naplnit.

Michal Šeps - mladík, který s reggae vstoupil do soutěže hledající nové postavy showbusinesu



   To, jak přišlo na svět reggae jako takové asi víte, ale co víte z jeho "české" historie? Do doby než přišli Cocoman, MessenJah, Rollandblow, Zagga, Colectiv a s nimi ještě několik kapel. Ti dokázali oslovit širší obecenstvo. Přišli s tím, co tu dlouho chybělo, se zajímavými českými texty. Do té doby tu v podstatě vyjma Švihadla nic moc českého nebylo.

   Mnozí si ještě zajisté pamatují na vystoupení bratří Tesaříků a jejich Yo Yo Bandu. Společně s Janou Kratochvílovou a až do jeho smrti i s Alešem Drvotou byli prvními propagátory reggae u nás. To mnoho z nás ještě ani nevědělo o tom slově, reggae. A jak v jednom ze svých starých článků uvedl Dj Kaya, Aleš se svou kapelou Babalet byli prvními kdo pořádali koncerty bez židlí, nad čímž prý mnoho pořadatelů jen kroutilo hlavami. Po Alešově smrti převzal jeho pozici v kapele Martin Tankwey. Dalšími kapelami, které je třeba zmínit jsou Dub-o-Net a i Švihadlo, které společně s Jamajčanem Vincentem narozdíl od mnoha jiných kapel a projektů hraje reggae až do dnešních dnů.

Nabídka e-shopu "KingJam Shop", aneb kup si identitu "freedom fightera" za 1200 Kč


   Ano, objevilo se tu také nemnoho více či méně úspěšných a oblíbených kapel, většinou mladých muzikantů. Vzpomenout bychom mohli například kapelu Vokokos, z níž v podstatě vzešel Cocoman a jeho Solid Vibes a spolu s nimi i velké množství opravdu zajímavé muziky domácí produkce. Zřejmě naše scéna pochopila, že je třeba dělat texty jimž lidé rozumí, tedy české, aby se tu posluchači o reggae víc zajímali. V Polsku to pochopili dříve než my a jejich scéna je o něčem jiném než ta místní...

    Bylo by dobré, aby si "Rasta-kultura" vzala z vývoje Hip Hopu v ČR ponaučení, a pro svoje přežití a růst se vyhýbala komerci ve všech jejích podobách (přez značkové oblečení a doplňky, Česko hledá superstar, až po nahrávací společnosti) všemi dostupnými prostředky pro udržení vlastního uvědomění.

         Snoop Lion (dříve Snoop Dogg), ultrakomerční rapper přesedlal na reggae

Na závěr článku bych chtěl poděkovat lidem, kteří se na tvorbě tohoto článku výrazně podíleli -

Special thanx to:-
-DJ Smog
-Mr. 3ska z OneLove.cz kde bude tento článek rovněž publikován 

10 komentářů:

  1. Marek

    Dík za článek, tohle bylo potřeba napsat už mnohem dřív. V reggae jedu od roku 2004 a když srovnám ty leta s dnešníma, tak dnes se reggae akce pořádá pomalu v každym zapadákově, hodně lidí se na tom veze, dřív to byl jen zájem velmi malýho okruhu fanoušků. Je pravda, že Cocoman to posunul hodně daleko, na druhou stranu ta popularita tomu žánru může přinést ale i ublížit, vždy to bude jen těch intepretech samotnejch. Jak už bylo trefně naznačeno, pomalu se to blíží, viz. "pravá rasta moda" s trikolorou všude možně (až moc připomínající kombinaci skejtovejch hadrů). Byl bych "radši" kdyby zájem o reggae upadl a reggae stále zůstalo v undergroundu, než aby zkomerčnělo. Bohužel se Šepsem začal spolupracovat i Afarastafa, což je člověk o kterm bych řekl že se na takovou rychlokvašku jako Šeps vybodne. Ale spíš si myslim, vzhledem k tomu, že v podstatě komerční reggae vzory (na rozdíl od rapu) neexistujou, dopadne to s česky reggae jako se ska který může se slzou vzpomínat na letá svyý český slávy (2004 - 2008). Popularita opadne, než aby to šlo do komerce (snad). Reggae scéna v čr vychází s trochu jinejch filozofickejch kořenů a je i propojená s sound systemovou kulturou, kde se o komerci dá mluvit fakt stěží, dokud si tohle ty interpreti budou uvědomovat, tak to v komerci nikdy nezkončí (když jah dá :D )

    OdpovědětVymazat
  2. Ze strany komerce se neobávám ničeho zde zmiňovaného. Existuje vůbec definice komerce? O čem se tu vlastně mluví? Nemám problém se značkou Kingjam. Ano, možná proto, že o ní nic moc nevím, ale článek také žádné detaily nepřináší, a přesto ji odsuzuje - s tím naopak problém mám. Dokonce jsem příjemcem finanční podpory od Kingjam na projekt, který nejsem schopen financovat sám a který věřím, že má svůj společenský význam (skutečně nejde o "jí jeho chleba, tak zpívá jeho píseň"). Komentář pod KJ obrázkem je natolik povrchní, že v podstatě dehonestuje každého s kouskem trikolory na oděvu. Nemám problém ani s M. Šepsem - stále se setkávám s lidmi, kteří by o reggae sotva kdy slyšeli, kdyby nebyl Šeps v Superstar, takže pro českou scénu, která trpí především nedostatkem fanoušků (proto krachují festivaly a prodělávají promotéři), to může mít snad jen pozitivní dopad.
    Nevnímám reggae, resp. Rastafari kulturu jako zranitelnou ze strany nahrávacích společností - jakou hodnotu by měla kultura, která by byla ohrožena něčím tak přízemním? Jaké by byly hodnoty hh, kdyby, jak autor připouští, byly znetvořeny pouhou komercí? Přijde mi, že komerce se tu používá jako terč, na němž si lze vybít frustraci z především vlastních nedostatků, např. naivitu v případě smluv s nahrávacími společnostmi. Celkově tažení proti komerci působí více jako póza, než něco, co je racionálně obhajitelné.

    OdpovědětVymazat
  3. Osobně mám dost velký problém se všema, co nemaj problém se Šepsen. Tenhle sucker ja tek evidentní idiot - wannaba cokoliv ted jede, že ten klid kolem něj, když otravoval svět v SS, je zneklidňující. Chápu BDP v 80. letech a ataky sukaz,co chtěli bejt. To kvitování, jako že to je jen další mladej bla bla, je dukaz, že jsme ignoranti, co nemaj kuraz udežet laťku hodnot / ryzosti. Mluvit kriticky se dnes moc nenosí, bejt kamost se vsema ...

    OdpovědětVymazat
  4. Marek:- jsem rád že si ten text správně pochopil. Ano, je to právě na těch interpretech a tenhle článek to měl těm interpretům a tahounům scény říct "co se může stát když...". V současnosti je reggae scéna v čr zdravá a řekl bych že i zdravě roste. Jen je potřeba aby se tenhle zdravý růst nezvrhl v něco komerčního a neukočírovatelného protože vývoj Hip Hopu v ČR jasně dokázal že to možné je.

    Jahtecky:- Těžko napsat definici negativní komerce, je to většinou něco co spíš člověk vycítí z tvorby ale dá se to definovat zhruba tak, že jsi komerční když jsi někomu prodal svojí duši. Jak říkal KRS-ONE - Hip Hop je expresivní a vyjádřuje to co má člověk na duši, takže když prodáš sám sebe komerci, tak prodáváš svou duši. Spoustu dobrých rapperů si udrželo kvalitu i v tvorbě ve spolupráci s nahrávacími společnostmi, ale záleží dost na smlouvě. Je rozdíl mezi tím když chceš do tracku něco říct, a label ti v tom nebrání a v tom, když sám ani co říct nemáš a tak to label říká za tebe podle toho, co chtějí slyšet lidé aby se to prodalo.To je komerce.
    ...Nemyslím si že bych KingJam nějak urazil, i když jeho existence je přebytečná, a vadí mi, protože škubou husy, lákajíce je na předražené oblečení. Tohle už není o svobodě zákazníka, to je o dělání z lidí blbce pro svou obživu. "Hip Hopový" kidz se taky předhánějí v předraženosti vlastního oblečení protože jim marketing těch firem řekl že je to tak "cool". Každopádně prodávat mikinu "nuff respect for all freedom fighters" za 1200 do kapsy vychcanýho podnikatele mi přijde ujetý.
    ...U Šepse je podstatný jestli ti víc záleží na hnutí nebo na myšlence. Mě víc na myšlence a hnutí samotné bez myšlenky, vytvořené díky takovým osobám jako superstar Šeps (i když chápu že nějaké procento může projevit zájem se o reggae vzdělávat i dál) přijde nehodnotné.
    ...ať už tato kultura zranitelná je či není, pak účelem článku bylo tuto možnost zranitelnosti co nejvíce eliminovat budováním uvědomění a předáním zkušenností od vývoje Hip Hopu. Nicméně se domnívám že tato kultura zranitelná je, a spíš je zázrak že se ještě tak dobře drží a nikdo se do ní pořádně ještě nezakousl. K té otázce naivity mi to přijde tak že viníš rybu z toho že se nechala chytit rybářem co jí chtěl vykuchat. Ale ve skutečnosti samotným problémem v této situaci není ryba, protože ta se vždy nějaká chytí, ale rybář.

    Richard:- ano, ta striktnost v hranicích přesvědčení kultury je něco co může kulturu ochránit. Třeba Hardcore považuju za důkaz.

    OdpovědětVymazat
  5. 1. Reggae scéna rozhodně není zdravá - když pominu rušení velkých festů a vůbec brzdění rozletu reggae z ekonomických důvodů, jsou nemalou bradavicí na jejím nose nezdravé formy konkurence, kdy různé skupiny tvůrců scény, často v zájmu preferování sebe sama, dusí snahy jiných o intenzivnější propojování a spolupráci, a v extrémech na sebe dokonce nevraží.
    2. Hip hop a reggae kultura jsou si v mnohém podobné, ale v některých aspektech jsou si natolik vzdálené, že komercionalizaci hip hopu nevidím jako hlavní argument pro tvrzení, že totéž číhá na reggae. Pokud jsem někde četl názor, že být komerční znamená např. vyskytovat se na MTV či vydávat u EMI, tak světová reggae scéna už komerční je, ale zjevně to málokomu vadí, neboť na MTV či u známých vydavatelství se objevily i některé z největších autorit reggae, aniž by to hodnotu jejich díla jakkoli snížilo(!). Míval jsem kdysi období, kdy mi tohle vadívalo, ale tehdy jsem se zabýval víc „kůrou než jádrem“. Dneska se soustředím na podstatnější věci této kultury, nemám sebemenší důvod zabývat se tím, kdo u koho vydává nebo kde ho vysílají, podstatné pro mě je, co svým dílem sděluje. Ani nevím, jak poznat, který verš textu chtěl dát sám autor a který mu „nakázalo“ vydavatelství. Je to příliš abstraktní na to, abych se tím trápil. Před cca 7-8 lety se třeba ikona ikon The Congos dostali do debat poté, co svolili k použití jednoho ze svých hudeb. motivů do reklamy (už netuším na co, ale bylo to něco relativně neškodného, pití či tak něco:o)). Nezaznamenal jsem, že by to někomu nějak extrémně vadilo, a jejich koncerty jsou stále nekompromisní bohoslužbou. Ti lidi něco umí a celý život žili „z ruky do huby“, což, když je někdo 40 let světově proslulý muzikant s miliony prodaných nosičů, je trochu trapné. Tak si přilepšili tak, jak zrovna osud nabízel. Tehdy se to ve mně ještě trochu pralo, dneska už se směju sám sobě i stydím, že jsem vůbec zaváhal, zda na ně nezměnit pohled.
    3. Blbce ze sebe především dělají lidi sami - Kingjam něco nabízí, něco za to chce a pokud je to nestoudně drahé či nekvalitní, nejlépe to poznáme tak, že brzy zkrachuje. Já tedy doufám, že nezkrachuje, protože právě on je jedním z mála, kdo pomáhá držet nad vodou Radio Rastafari, které 99 % jeho posluchačů v klidu nechává klesat k finančnímu dnu (ač autor článku je zrovna pravým opakem!!;o)). Btw. překvapuje mě autorův přehled o trhu s reggae hadříky, kvalitou apod. Já vůbec nevím, podle čeho říct, co je drahé a co v normě (také čí normě...;o)). Takže, nedělejme z lidí ovce, které, chudinky, musí nakupovat jedině u Kingjam - s trochou rozumu a nadhledu to jde. Pokud někdo slyší na to, že „tohle je cool, tak tohle kupuj“, tak je to blb (v případě vyššího věku) nebo prostě mlaďas, kt. se hledá, a i právě tohle mu paradoxně pomáhá se časem najít.
    4. U Šepse je především podstatné, že je mu cca 17. Pokud bude totéž dělat v 25, budu autorovu názoru blíž, ale...proboha...v 17?!? Zajímavé, jak často se setkávám se „zralými“, kteří ve své kritice „nezralých“ tak rádi zapomínají, že též byli v jejich věku, a dost možná dělali podobné hovadiny... Ze své profese můžu bez váhání potvrdit, že dobře 3/4 lidí Šepsova věku dělají věci, kterým se budou za pár let smát - anebo popírat, že je kdy dělali, to podle charakteru.
    5. Chtěl bych mít tolik času navíc, jako musíš mít ty, Amage, když ti stojí za to řešit takovýhle věci ;o).
    6. Souhlasím plně s tvým názorem, že je zázrak, že reggae kulturu ještě nepohltila komerce - filosofický prazáklad reggae a hh kultury je dle mě ten hlavní rozdíl mezi nimi, a s jevem zvaným „zázrak“ v reggae kultuře rozhodně můžeš počítat! Netvrdím, že v hh ne, pouze že v reggae ano. :o) A i tvůj poslední názor mi dává smysl - ano, to, že se ryba chytí, je především její chyba, přestože taktika rybáře může být tak vychytaná, že se téměř uniknout nedá, stejně je to vždycky ryba, kdo skočí na návnadu. Je mi dost proti zdravému rozumu sledovat, jak třeba v USA lidi úspěšně(!) žalují McDonaldy apod. za to, že jsou obézní - tohle je stejný princip a podle mě stupidita v praxi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro Jahteckého k bodu 5 .

      Toto je přesně typ myšlení, o kterým jsem mluvil. Další teenager, který dělá to, co děla, protože je mladý. Téma není to, co dělá, ale jak arogantně tlačí sebe dopředu, ačkoli vůbec nemá jasno, proč to všechno dělá. Je mi 35 let a před půlrokem jsem dělal dj workshop na Černém mostě pro cca 10lidí, všichni byli víc jak o deset let mladší než já, většina byla ale naprosto v klidu a nemusela mi pořád dokazovat, že tomu rozumí líp něž já. Pouze u dvou lidí jsem viděl „trochu“ Šepse, tj. chování rozmazleného, znuděného spratka, který prostě jedno odpoledne, chtěl být dj a ne Ronaldo nebo Sean Paul.

      Debata nemá být o tom, že někdo je mladý, takže nebudu brát úplně vážně, co dělá, protože se tomu možná za 8 let bude smát. Problém (pro mě) spočívá v naprosté aroganci a absence pokory vůči všemu, co tyhle děti dělají. Nemluvím ani, o tom, že respekt ukážou tím, když si koupí celou discografii Petra Toshe, ale o tom, že nebudou do sebe násilně ládovat něco, co vůbec nechápou.

      Podobná věc, se děje v rapu. Milovat Afrika Bambaataa se sentimentu, to není ještě to samý jako tu hudbu chápat, kulturně, hudebně nebo ze sociálně-politického hlediska. Alespoň jeden z těchto tří možných pohledů by měl proběhnout (nebo alespoň se pokusit) v mozku těch mladých, který přehlížíme řečma, že jim je jen 17.

      Vymazat
    2. Mýlíš se ale minimálně v jedné věci: mladé rozhodně nepřehlížím, naopak je mojí profesí být jim "parťákem", snažit se jim nenuceně nabízet možné cesty a taky...tam, kde jsem dělal v jejich věku stejné chyby, se je snažit chápat, nikoli odsuzovat. V Šepsově případě vycházím z prosté věci: zatím jsem ho nepřistihl při arogantním jednání (pravda, celkově jsem ho viděl v TV či naživo jen párkrát, ale jako arogantního nikdy). Co týden se potkávám s bezmála třemi stovkami lidí podobného věku (přesněji mezi 12-19, přičemž dominují právě 16-18) a jsem si jist, že ládování se něčím, co nechápou, je natolik běžný, převládající, pro ten věk přirozený (čímž neříkám, že správný) jev, že nemám důvod nevěřit, že je to prostě bolavé hledání "té správné" cesty, kterou spousta z nich jednou stejně najde. Já třeba rozmazlenost a znuděnost v Šepsovi vůbec nevidím, ale znovu říkám: možná ho potkávám x-krát vzácněji než ty. Tvůj soud o Šepsovi mi přijde velice zaujatý, tedy pokud se s ním nevídáš pravidelně, nebo ho neznáš aspoň jako kluka od sousedů. Takže za mě jenom tolik, že každý z nás (jsme si věkem dost blízko) potřeboval určitý čas (někdo víc, někdo míň) na to, aby se našel, pročež beru jako fér dát stejnou šanci i každé další generaci.

      Vymazat
    3. Každopádně, čtu kritiku, ale chybí mi řešení. Zajímalo by mi, jak bys to řešil ty. Udělat workshop pro 10 lidí, kde se dá očekávat, že přijdou zejm. ti zapálení, to je jedna věc, ale jak se tedy podle tebe postavit k tomu, že mnohem víc je těch, kt. tu hudbu (nebo cokoli, co by se jim tu mohlo vytýkat) nechápou tak, jak by sis představoval? Zlomit nad nimi hůl? Jak naložit s tím "mělo by se stát"? Ač by mě to zajímalo, je mi jasné, že tady se o tom bude debatovat hrozně zdlouhavě, protože příspěvky procházejí kontrolou, takže se zobrazují až další den, ale zkusit se to může. Rád bych jednou zase slyšel návrh řešení - jak třeba udělat ze Šepse uvědomnělého v 17? Přeci jen plísnit a zavrhovat, to umí kdekdo, Češi asi nejlíp...

      Vymazat
  6. Že se vám do toho míchám. To co říká Jahtecký o tom vývoji mládeže je pravda, ale tady nejde o to aby byl Šeps v 17 uvědomělý, ale aby počkal do doby kdy to bude nějakým způsobem cítit a pak ať něco tvoří. To je problém i u drtivé většiny mladých rapperů. Líbí se jim rap a mermomocí ho chtějí taky tvořit, ale neuvědomují si, že na to zatím ještě nemají...zatím jsou na to moc prázdní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej, to je ale absurdní, ne? Jako jak "počkat, až to bude cítit"? Jak má teď poznat, že to necítí správně? Tedy...podle některých správně, já si netroufnu tvrdit, že to cítí hůř než my, na to jsem jako pozemská havěť příliš malej pán. ;o) Dost tvrdě nesouhlasím s tímhle přístupem "podle mě to necejtíš, tak to nedělej" - spousta lidí to v sobě objeví právě díky tomu, že něco začnou dělat neuvědomněle. Navíc...pořád je to o tom "necejtíš to tak, jak bys podle mě měl", a to je dost ošidná věc. Za mě: rozhodně nečekat!! Jak třeba poznáš, Amage, že ty už to cítíš "správně"? Co je to vlastně "správně"? ;o)

      Vymazat