Rostock, Duchcov a německá Hip-Hopová barikáda

   Ačkoliv žijeme v dobách po zániku Protektorátu, či prvorepublikových četnických manuálů jak nakládat s "cikánským obyvatelstvem", tak je stále ještě navzdory 3.mu článku 1. hlavy ústavy některými lidmi děleno obyvatelstvo do kategorií dle etnicity. Uvalování skupinové viny, kolkování  lidí jakožto parazitů, či konspirování na téma poskytování výhod existují i v jiných zemích. Zaměřme se však na události odehrávající se v 90. letech v Německu, jelikož zde na tyto události reagoval i tamní Hip Hop.

Rostock 1992 -

     Po pádu bolševismu a sloučení východního Německa se západním se velmi brzy začaly projevovat rozdíly mezi oběmi dříve násilně rozdělenými krajinami. Zásadní rozdíl byl například vidět v rozložení počtu neněmeckých imigrantů, když více než 95% z nich žilo v Německu západním. Zde bylo mezi populací imigrantů zhruba 10%, kteří sem byli dříve najati jakožto gastarbeiteři, čili levná pracovní síla, která byla strůjcem strmého ekonomického růstu po válce. Podobný program praktikovalo, ovšem ve velmi omezené míře, i Německo východní. Sem přicházeli pracovníci ze spřátelených zemí východního bloku, zejména Vietnamci, Severokorejci nebo třeba Kubánci.

Příjezd Tureckých gastarbeiterů

     Sloučením BRD a DDR byla tedy také zbourána bariéra mezi zeměmi, a rodiny s imigrantskou minulostí se mohly volně stěhovat do krajiny bývalého satelitu Sovětského svazu. To těžce neslo mnoho původních obyvatel bývalé DDR, jelikož nebyli na tyto rodiny zvyklí, což jen podporovalo všeobecný strach, navíc účelově přiživovaný pravicovými nacionalistickými spolky. Kromě strachu z cizího jako takového se navíc mnoho obyvatel post-Honeckerské krajiny bálo o jistotu svých zaměstnání. Výsledkem bylo prorůstání xenofobie napříč obyvatelstvem bývalé DDR. Německá vláda tou dobou neustále lákala další zahraniční pracovníky k poskytnutí levné pracovní síly, kterým však nezajistila důstojné podmínky k jejich novému životu.

     Tak se stávalo, že se v azylových centrech pro zahraniční pracovníky tísnilo místo stovek obyvatel, pro které byly původně projektovány, obyvatel více než deset tisíc, přičemž část těchto lidí byla navíc nucena kempovat před těmito budovami bez střechy nad hlavou. To byl příklad azylového sídliště Lichtenhagen v Meklenburském Rostocku, které se mezi 22. a 26. srpnem proměnilo v bojiště, kde se utkali neonacisté za mohutné podpory místních obyvatel s policií.  Úloha policie v této události navíc zůstává předmětem diskuze, jelikož její snaha o ochranu majetku imigrantů před rozvášněným davem byla více než vlažná. Druhého dne konfliktu, poté co policisté evakuovali azylové centrum kromě asi 150ti vietnamských obyvatel na které se zapomělo, se podařilo příznivcům krajní pravice zapálit několik domů pomocí molotovových koktejlů. Vietnamci kteří právě přebývali v druhém patře jedné z podpálených budov se museli zachránit útěkem přez střechu domu.

Nahoře - Rostock 1992, neonacisté jakožto předvoj přítomných lidí podpalují domovy azylantů za pokřiků "Deutschland fur deutsche, auslander raus !"
Dole - Duchcov 2013, neonacisté v neonacistických značkách oblečení jakožto předvoj přítomných lidí v ulicích Duchcova kde se provolávalo "Čechy čechům !" 

Duchcov 2013 -

     Letošní události ze severočeského Duchcova se bohužel zapsaly do historie podobným perem. V oblasti Severních čech panuje díky soustavně krachujícím podnikům a přesouvání výroby podobný strach o zaměstnání, přičemž nejhůře postižená je v tomto ohledu asi Romská menšina, jejíž přítomnost bývá pro zaměstnavatele méně přijatelná v jejich podnicích. Navíc jak se tlakem majority Romové dostávají na okraj společnosti, mají o to těžší přístup ke vzdělání a pokud chtějí jakožto jednotlivci vylepšit svou životní úroveň, musí projevit mnohonásobně větší vůli než majoritní obyvatelstvo.

     Proto se severní čechy stávají živnou půdou pro neonacisty a různé nacionalistické spolky a strany které manipulací s lidmi tamní strach přiživují a profitují z něj. Nutno říci že názory nacionalistů bývají poměrně ucelené a nacionalisté se naučili podávat lidem svou ucelenou nenávist ve veřejně přijatelné a líbivé podobě. Pochopili, že násilí jim v očích široké veřejnosti na popularitě příliš nepřidá, a tak jejich nová taktika tkví v hraní si na spasitele. Jak si jinak vysvětlit že kryptonacisté jako Jan Dufek (svolavatel Duchcovské demonstrace), nebo jeho kolega Jindřich Svoboda a.k.a. Pinďa (člen Dělnické strany sociální spravedlnosti) na svých Faceboocích prosazují otevřenou nenávist vůči Romům, zatímco na veřejnosti vystupují jako hodní strejdové nespokojení s chováním pouze "nějakých nepřizpůsobivých" ? Pro mnohé jistě také není příjemné zjištění, že nacionalistické propagandě snadno podléhá i státní správa. Starostka Duchcova Jitka Bártová se nechala na Duchcovské demonstraci veřejně slyšet, že k práci již zmíněné dvojice má své sympatie. Určitě není na škodu poznamenat že Dufek sám již v minulosti seděl například za hajlování, nedovolené ozbrojování či zneužívání sociálních dávek.

E-mail na starostku Duchcova paní Bártovou je bartova@mu.duchcov.cz. Navrhuji v co nejvíce lidech SLUŠNĚ paní starostku informovat o aktivitách obou pánů.

Nahoře - Jindřich Svoboda a Jan Dufek jakožto bojovníci proti násilí
Dole - Pinďa - brusič nožů

Recividista Jan Dufek si jde nakrájet cibuli na návštěvě u někoho, s nímž nesouhlasí

Jan Dufek si přeje rasovou válku

Reakce německé hip-hopové scény na projevy xenofobie a nacionalismu v 90. letech

Advanced Chemistry na klipu Operation Artikel 3

   Německá scéna se dostala do konfrontace s neonacismem, nacionalismem a xenofobií zejména proto, že velká část jejích členů byla z dříve imigrantských rodin. Často se jednalo o Turky, kteří tvoří v Německu nejpočetnější menšinu, na kterou je často Němci nahlíženo podobně jako u nás na Romy. Tito Turci se nechávali ovlivnit scénou v USA a identifikovali se často kvůli problémům se soužitím jako "afroameričané Německa".

     Stejně jako afroameričané kdysi v USA, využili Turci Hip Hopu jako prostředku pro vyjádření své nespokojenosti se sociální situací v zemi kde žijí. Takovou hudbu dělali v Německu skupiny jako Cartel, Karakan, nebo jednotlivci Erci C, Boulevard Bou, Boe-B, nebo třeba Aziza-A. Většina těchto interpretů rapovala zejména v turečtině, ovšem objevovali se i tracky v němčině. Zvláště za povšimnutí stojí producentská práce Turko-Německých DJs, jelikož jejich instrumentály byly tvořeny z tradiční arabské hudby, pročež se pro tracky Tureckých hudebníků začal používat termín "Orientální Hip Hop". 

Aziza A, Turko-Německá rapperka rapuje o životě v zemi několika kultur. Klasický příklad "Orientálního Hip Hopu". Track "Es ist zeit" je z roku 1997.

     Speciálně stojí za povšimnutí práce pro-multikulturní skupiny Advanced Chemistry z Heidelbergu, jelikož dominantní tématikou jejich textů byl právě boj proti rasismu. Jedná se o skupinu působící na Německé scéně už od jejích raných počátků na konci 80. let, a stáli u zrodu Německé pobočky Universal Zulu Nation společně s Corou E a dalšími. Každý z této skupiny má Německé občanství, ovšem Německé kořeny ani jeden ze členů. Právě proto často reflektovali skutečnost, že navzdory tomu že vlastní zelený pas, je na ně stále pohlíženo jako na cizince. Toni L je původem Ital, Torch má Haitské kořeny a Linguist z africké Ghany.

     Během 90.let také vznikala myšlenka tvorby mezinárodního a mezižánrového hudebního uskupení proti xenofobii, která nakonec byla uskutečněna až v roce 2000 po vraždě Mozambického přistěhovalce Alberta Adriana v Dessau. Spojenectvím mezinárodního Hip Hopu, Reggae a Soulu vzniklo početné hnutí s názvem Brothers Keepers, kde působila celá řada známých hudebníků jako napříkal Ziggy Marley, Xavier Naidoo, Afrob, skupina UB40 a právě třeba členové Advanced Chemistry. Hnutí se asi nejvíce proslavilo hitem "Letzte Warnung" které bylo právě věnováno tématu vraždy Alberta Adriana.

Brothers Keepers - Letzte Warnung (Adriano)

Často použité zdroje - Antifa.cz, Romea.cz