31. 8. 2011

Boj za rasovou rovnoprávnost /// Malcolm X

Zdroj: metancity.com
V životopise Martina Luthera Kinga jsem jen několika slovy naznačil úděl muže jménem Malcolm X. Jeho životní příběh je nádhernou ukázkou prozření. Zatímco M. L. King vždy zastával myšlenku nenásilí, Malcolm X přímo vybízel ke krvavé revoluci a byl znám svými rasistickými výroky. Alespoň tedy nějaký čas.
Malcolm X, vlastním jménem Malcolm Little, se narodil 19. května 1925 v Omaze ve státě Nebraska. Jeho matka Louisa Littleová se starala o domácnost a o svých osm dětí, otec Earl Little byl baptistickým reverendem a velkým stoupencem Marcuse Garveyho. Rodina se po neustálých rasistických útocích rozhodla přestěhovat do Lansingu ve státě Michigan. Earl Little na každém svém kázání zdůrazňoval, že všichni lidé jsou si rovni a že se černoši nemají chovat jako sluhové bělochů. I tady se ho rasisté pokoušeli umlčet. V roce 1929 zapálili jeho dům a ten vyhořel do základu, zatímco policie a hasiči jen nečině přihlíželi. Dva roky poté byl Earl Little nalezen mrtvý. V oficiální zprávě stálo, že jej srazilo auto. Podle všeho byl ale zavražděn rasistickou organizací Black Legion, jednou z větví Ku Klux Klanu.
Pro rodinu nastaly těžké chvíle. Peněz bylo málo, a tak se Malcolm snažil pomoci rodině, jak to jen šlo. Především tedy kradl v obchodech jídlo. Přesto ve své autobiografii uvádí, že mnohdy měl takový hlad, že omdlel. Na Louise bylo čím dál tím více znát, že takovou situaci v rodině nemůže dlouho snášet. Díky neustálému stresu byla v roce 1939 prohlášena za duševně chorou a umístěna do léčebného ústavu. Její děti byly rozděleny do okolních pěstounských rodin. Malcolm se však brzy bez dohledu rodičů dostal do polepšovny. Vychovatelé nebyli zlí, nicméně v žádném případě se k černochům nechovali jako k sobě rovným. Malcolma, kterého otec vždy učil, že všichni lidé jsou si rovni, velmi zraňovalo, když slýchával, jak se baví o černoších, jako by to byla nějaká zvířata.


Ve škole patřil Malcolm k nejnadanějším žákům. V sedmé třídě jej dokonce zvolili předsedou třídy a zároveň hrál basketbal ve školním týmu. Byl na sebe pyšný. Zájem o studia však ztratil, když řekl svému oblíbenému učiteli, že se chce stát právníkem. Učitel mu totiž odpověděl, že takového cíle nikdy žádný negr nemůže dosáhnout. Malcolma tenhle výrok hluboce ranil. Nechápal, proč být černý znamená něco jako hanbu. Po dokončení osmé třídy byl z polepšovny propuštěn. Vydal se za svou starší sestrou Ellou do Bostonu a na další studia ani nepomyslel. Místo toho čistil boty, prodával marihuanu a ilegální alkohol. Sám začal pít, kouřit marihuanu, sázet a hrát hazardní hry. Dále Malcolm prodával občerstvení ve vlaku z Bostonu do New Yorku. Takto našel cestu do Harlemu, kde se konečně zase cítil doma.
Našel si práci v jednom tamním nočním klubu a spřátelil se s mnoha lidmi, většinou kriminálníky. Byl jimi uchvácen. Líbilo se mu, že vždy měli u sebe plno peněz. A tak se nelze divit tomu, že i Malcolm se brzy vrátil k ilegální činnosti. Prodával drogy, organizoval hazardní hry a dokonce měl co dočinění i s prostitucí. Kdykoli se vyskytl nějaký větší problém, vracel se zpět do Bostonu ke své sestře, kde čekal, dokud se situace v Harlemu neuklidnila. Jenže ani v Bostonu si nedal pokoj a společně se se svými čtyřmi přáteli vloupával do domů a kradl vše, co se dalo prodat. V roce 1946 byl právě při jednom takovém vloupání chycen policií a poslán na deset let do vězení. Obyčejně dostávali lidé za takovýto zločin maximálně dva roky. Malcolm zuřil a jeho nenávist ke všem bělochům se prohlubovala a prohlubovala. Svůj trest si měl odpykat v Charlestownské státní věznici. Věznice to byla stará a velmi zaneřáděná. Jeho cela byla tak malá, že se roztáhnutýma rukama dotýkal protějších stěn. O tekoucí vodě si mohl jen nechat zdát a jako záchod musel používat rezavý kbelík. U spoluvězňů si vysloužil díky neustálému proklínání boha přezdívku Satan. Velmi často se dostával do potíží. Jídlo vyhazoval ven z cely, neposlouchal bachaře a urážel je. Dá se říct, že na samotce byl delší dobu než ve své cele.
Díky pomoci své sestry Elly byl po třech letech přemístěn do méně střežené vězeňské kolonie v Norfolku. Panovaly tam podstatně lepší podmínky než v Charlestownu. Nově postavené vězení obsahovalo slušnou knihovnu, kde Malcolm trávil většinu svého času. Knihy nečetl od osmé třídy, ale tady je četl až patnáct hodin denně. Spát chodil kolem třetí čtvrté ráno a kvůli nedostatečnému osvětlení se mu zhoršil zrak natolik, že po odchodu z vězení musel nosit brýle. Samostudium naplňovalo celý jeho vězeňský pobyt. Přečetl mnoho knih o životě černochů v Americe a v Africe. Šokovalo ho, že dávno před narozením Krista existovala velkolepá království v Ghaně, v Etiopii a v Beninu. Během své školní docházky objevil jediný článek o Afroameričanech. Tady četl celé knihy o Afroameričanech a od Afroameričanů.
Během svého pobytu ve vězení psal často dopisy svým bratrům a sestrám. Jeho bratr Reginald jej často navštěvoval a hrdě mluvil o novém náboženství, ke kterému se připojil. Mluvil o islámu praktikovaném organizací Nation of Islam (Národ islámský), o tzv. Černých muslimech. Nation of Islam byla založena v roce 1930 Wallacem Fardem Muhammadem po jeho pouti do Mekky v Detroitu. Největší slávy dosáhla pod vedením jeho žáka Elijaha Muhammada, který svého učitele považoval za ztělesnění samotného boha. V očích muslimů bývá tato organizace považována za separatistickou sektu se značně radikálními nacionalistickými postoji. Černí muslimové chtěli na ve Spojených státech vytvořit separovaná území, kde by žili pouze černoši. Bělochy považovali za ďábly a jakési podčlověky, které omylem stvořil bájný vědec Yakub. Chtěli se od nich absolutně distancovat, a nabýt tak několik století upíranou svobodu. Velmi nelichotivě se vyjadřovali jak o křesťanech a papeži, tak i o Židech, kteří podle nich značně pomáhali při exportech černochů z Afriky do Ameriky. Velmi často chodili ozbrojeni a neváhali použít násilí. Nesnášeli, když je běloši nazývali negry. Raději volili označení jako černoch či Afroameričan. Muži nosili tmavé obleky, ženy zase bílé šaty a hlavy měly zakryty šátky. Nation of Islam učil své stoupence, že současná společnost se rozděluje do tří základních skupin. 85 procent tvoří tzv. masy hloupých lidí všech vyznání a ras, kteří jsou permanentně ovládání 10 procenty tzv. bohatých otrokářů. Zbylých 5 procent jsou tzv. poor righteous teachers, jenž znají pravdu o oněch 10 procentech a snaží se o tom informovat, a osvobodit tak jejich mysl z otroctví (fyzického i psychického).
Malcolm nevěřil vlastním uším, když mu Reginald popisoval doktríny Národu islámského a vyprávěl o jejich ctihodném vůdci Elijahu Muhammadovi. Poprvé od smrti svého otce slyšel někoho, kdo by černochům říkal, že si jsou s bělochy rovni. A když se podíváme na Malcolmovu minulost, moc dobře pochopíme, proč se rovněž stal jejich členem. Ještě před tím si však vyměnil s Elijahem Muhammadem řadu dopisů, ve kterých diskutovali o postavení a budoucnosti černošské komunity. Po nějakém čase to dospělo do takové fáze, že mu Malcolm psal denně. Na podmínku byl Malcolm propuštěn v roce 1952 a po ubytování se u svého bratra Wilfreda, také muslima, v Detroitu se vydal navštívit svého vůdce do Chicaga. Tam mimo jiné proběhla na radu Elijaha Muhammada podobně jako u ostatních stoupenců jeho změna příjemní. Little bylo jméno otroka, které mu dali jeho bílí majitelé. Jeho skutečné jméno nelze vypátrat, a proto si zvolil písmeno X. U něj to navíc znamenalo změnu jeho dosavadního života. Z kuřáka se stal exkuřák, z hazardního hráče exhazardní hráč a tak dále. Po obědě v domě Elijaha Muhammada Malcolm X požádal svého vůdce o práci v jejich organizaci. Muhammadovi se líbila upřímnost, s jakou mluvil, a tak z něj chtěl udělat mluvčího celého Národu islámského. V roce 1953 se o Malcolma X díky jeho radikálním postojům začala zajímat FBI. V létě se stal asistentem „faráře“ v Detroitském chrámu číslo jedna a pár měsíců na to samotným „farářem“ v Bostonském chrámu číslo jedenáct. Vedle toho cestoval po celých Spojených státech a snažil se přesvědčit černochy, aby se přidali k jejich organizaci. O tom, že se mu dařilo, svědčí i prudký nárůst členů. Zatímco v roce 1952 jich bylo kolem 500, v roce 1963 už jich bylo na 30 000. Rovněž stál u zrodu několika dalších mešitDetroitu, Filadelfii, New Yorku a v mnoha dalších městech. V roce 1958 se Malcolm oženil s Betty X, zdravotní sestrou a rovněž členkou Nation of Islam, a během svého manželství zplodili šest dcer. V následujícím roce podnikl svou první cestu do Afriky, aby zde naplánoval Muhammadovo přednáškové turné. Během své kampaně ve Spojených státech se dostal i do jednoho televizního pořadu, kde se mu dostalo víc pozornosti než komukoli dalšímu z Nation of Islam. Jeho sláva převyšovala všechny ostatní Černé muslimy, dokonce i jeho mentora Elijaha Muhammada. Vláda Spojených států se právem obávala jeho vzrůstající popularitě. Ve snaze zjistit vše, co se v organizaci odehrává, začalo FBI s odposloucháváním, skrytými kamerami a dokonce s infiltrací.
V roce 1963 se Malcolmovi málem zhroutil svět. Zjistil totiž, že jeho milovaný učitel Elijah Muhammad měl poměr s šesti ženami z Nation of Islam. Navíc z některých poměrů vzešly děti. Nedokázal pochopit, jak mohl Muhammad porušovat vše, co kázal a v co Malcolm věřil. Vždyť ještě před jeho svatbou s Betty mu tolik kladl na srdce, aby zachoval celibát až do svatební noci. Malcolm ho považoval za skutečného proroka, teď však viděl realitu. Muhammad jej požádal, jestli by mu nepomohl jeho činy ututlat. Malcolm nesouhlasil a začal pochybovat o tom, zda může někdo jako Muhammad vést tak velký počet lidí. A napjatá situace v Nation of Islam se stupňovala. Malcolm se často dostával do sporu s Elijahem Muhammadem, o kterém si myslel, že mu jen závidí zvyšující se popularitu. Nicméně jej nikdy nezavrhl. Vždyť to byl právě on, kdo mu kdysi ve vězení otevřel oči. Památný Pochod na Washington v létě roku 1963 označil za frašku a veřejně odsoudil. Dle jeho slov nechápal, jaký smysl měla demonstrace černochů řízená bělochy před památníkem prezidenta, který černochy stejně neměl rád. Kritizoval umírněnost AbernathyhoKinga. V listopadu téhož roku šokoval veřejnost svým komentářem atentátu na prezidenta J. F. Kennedyho. Celý případ označil jako „chickens coming home to roost“ (kuřata se vrací zpět do kurníku) a vzápětí dodal, že tyhle kuřata ho nikdy nemůžou rozesmutnět, jedině potěšit. Tato metafora měla znamenat násilí sužující černošskou komunitu, které se teď obrátilo proti jeho strůjcům. Elijah Muhammad teď měl dobrý důvod, aby čím dál tím populárnějšího Malcolma umlčel. Nařídil mu, aby devadesát dní veřejně nevystupoval a nepublikoval.
Malcolm se cítil zrazen celým Národem islámským, a tak 8. března 1964 oznámil, že z něj vystupuje. Čtyři dny na to založil vlastní organizaci Muslim Mosque, Inc. a nabídl všem černochům, aby se k němu připojili. Elijah Muhammad prohlásil, že každý, kdo bude Malcolma následovat, bude následovat cestu do pekel. Nikdy nikdo před Malcolmem Nation of Islam neopustil. Muslim Mosque, Inc. vycházela z učení Nation of Islam, ale v některých věcech se dosti lišila (např. v otázce ekonomické a politické). Malcolm se aktivně zapojil do kampaně o nový volební zákon svými projevy „The Ballot or the Bullet“ (Hlasovací lístek nebo kulka) v březnu a v dubnu 1964. S Martinem Lutherem Kingem se setkal pouze jednou a to podle Kinga asi jen na minutu a půl, když se náhodou setkali na Kingově tiskové konferenci 28. března ve Washingtonu. King věnoval celou 25. kapitolu své autobiografie jeho osobnosti. Přestože se v mnoha věcech jejich názory zásadně lišily, přiznal, že měl Malcolma ve velké oblibě. Obdivoval jeho otevřenost a vášeň, se kterou promlouval ke svým posluchačům a stoupencům.
Již delší dobu byl Malcolm v kontaktu s ortodoxními muslimy a v tomto roce přestoupil k jejich víře. Islám žádá po svých stoupencích, aby alespoň jednou v životě navštívili svaté město Mekku. Malcolmova pouť do Mekky začala 13. dubna 1964 a podstatně změnila jeho pohled na svět. Při své cestě potkával spoustu bílých muslimů, kteří jej oslovovali bratře. Nelze úplně říci, že by předtím byl Malcolm podobně jako většina členů Národa islámského (např. boxer Muhammad Ali měl přátele i mezi bělochy) přesvědčený rasista, ale jeho vztah k bělochům nebyl rozhodně příliš kladný. Po vykonání své pouti se vše změnilo. Začal na ně nahlížet jako na své přátele a naprosto upustil od rozlišování lidí podle barvy jejich pleti.
Do Spojených států se zároveň vrátil s novým jménem. Od vykonání své pouti do Mekky byl znám jako El-Hajj Malik El-Shabazz. 28. června založil novou organizaci – Organization of Afro-American Unity, která fungovala až do jeho smrti a měla několik set členů. Taktéž vycházela z islámu. Po jedenácti dnech od jejího vzniku se opět vydal do Afriky, aby tam přednášel a diskutoval s tamějšími státníky. Po návratu jej FBI oficiálně varovala před na něj chystaným atentátem, který plánovalo vedení Nation of Islam. Z tohoto období pochází Malcolmova slavná fotografie, na které drží v jedné ruce zbraň, druhou odhrnuje závěs a obezřetně vyhlíží z okna. Zveřejnil ji magazín Life a pochází z Malcolmova prohlášení, kdy na varování FBI řekl, že bude bránit sebe a rodinu všemi nezbytnými prostředky (by any means necessary), což zároveň bylo heslo, kterým říkal lidem, jak mají bojovat za svá práva. Ani dva stále jej doprovázející bodyguardi ho však neochránili.

14. února 1965 vhodili neznámí muži oknem do Malcolmova domu v New Yorku zápalnou bombu. Nikomu se naštěstí nic díky Malcolmově duchapřítomnosti nestalo. 21. února 1965, šest dní po neúspěšném atentátu, se v newyorské Audubon Ballroom konal Malcolmův projev. Krátce po jeho začátku se jeden pán hlasitě ohradil proti druhému, který ho podle něj chtěl okrást. A zatímco Malcolmovi bodyguardi měli plné ruce práce s urovnáváním jejich roztržky, přiřítil se na pódium ozbrojený černoch a střelil Malcolma do hrudi upilovanou brokovnicí. Dva další ho okamžitě následovali. Malcolm byl celkem zasažen patnácti ranami a prohlášen za mrtvého v Newyorské kolumbijské presbyteriánské nemocnici. Talmadge Hayer, Norman Butler a Thomas Johnson byli z jeho vraždy usvědčeni o rok později. Přestože po celou dobu vyšetřování tvrdili, že s Nation of Islam nejsou nijak spojeni, nakonec se přece jen pravda ukázala. Elijah Muhammad prohlásil, že ani on, ani celá organizace nemají s jeho zavražděním nic společného.

Žádné komentáře:

Okomentovat