Dvacet let dominoval pro svou slávu areál "5 Pointz" všem graffitti legálům světa. Byl místem, kde jste mohli nalézt piecy těch nejznámějších osobností graffitti scény nejen z USA, ale i z Japonska, Kanady či Brazílie. Dnes ale tento bývalý průmyslový komplex na Long Islandu chátrá, a tak se majitel Jerry Wolkoff rozhodl pro jeho demolici, která by uvolnila místo bytovkám.
Pomyslný vznášející se otazník ohledně demolice 5 Pointz však samozřejmě nedá spát místním legálním writterům, kteří se v současné době snaží příjezdu rypadel a drtičů zabránit. Pod dohledem writtera a kurátora 5 Pointz Jonathana Cohena, známého také pod pseudonymem Meres, sepsali umělci petici pro uvedení areálu na seznam chráněných pamětihodností. Morální otázka demolice je však mnohem komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nelze totiž na celou tuto situaci pohlížet jen jako na konflikt mezi hamižným developerem a utlačovanými umělci.
Zákonný majitel objektu, jistý developer Jerry Wolkoff, totiž vznik legální graffitti zóny na svých pozemcích sám umělcům umožnil. Navíc otázka demolice přilévá oleje do ohně v debatách mezi legálními a ilegálními writery, kde druzí jmenovaní odsuzují zejména podmínky za kterých zona 5 Pointz vznikla.
Jerry Wolkoff se synem před 5 Pointz. Rodina Wolkoffů celý areál vlastní. |
Prostor pro legální pouliční tvorbu v budovách bývalého průmyslového komplexu vznikl v roce 1993, tedy v době kdy se pouliční umělci po znepřístupnění dep newyorské nadzemní dráhy začali stále více orientovat na malbu na domy. Původní legalzone vzniknuvší před přejmenováním na 5 Pointz, symbolizující Hip Hopové spojenectví pěti newyorkských čtvrtí, nesl název Phun Phactory a vedli jej povoláním instalatér Pat DiLillo a dnes již světoznámý writer Iz the Wiz, který zemřel na následky častého vdechování aerosolů z barev v roce 2009. Již od začátku se však museli umělci smířit s určitými omezeními, které existenci legální zony podmiňovaly. Writeři nesměli v první řadě malovat s politickými nebo náboženskými motivy, a dále pak se také museli vyhnout jakýmkoliv náznakům pornografie ve svých dílech.
Rok 2013 se však pro 5 Pointz zdá osudným, jelikož 21. srpna tohoto roku newyorkská plánující stavební komise rozhodla o stavbě bytových domů na tomto místě a následně dala nabídku Wolkoffovi na vykoupení nemovitosti a pozemku. Rozhodnutí o demolici mohl zapříčinit například žalostný stav některých částí objektu, kdy se v roce 2009 zřítila na umělce část betonové konstrukce a umělec vyvázl se zraněními. Před několika dny, tj. 19.11.2013 navíc došlo přez noc z neznámého důvodu k zamalování pieců na 5 Pointz na bílo, jen tři dny poté, co se zde konala jedna z demonstrací na záchranu projektu.
Demonstrace za záchranu 5 Pointz
Poměry navíc již dříve s přibývajícím počtem pieců začaly postupně přituhovat, mezitím co se writer Meres stal v roce 2002 hlavním kurátorem. Aby mohl umělec na 5 Pointz začít něco tvořit, musel nejdříve získat povolení vydávaná Meresem, což bylo podmiňováno nejčastěji prací ve prospěch areálu. Soustavně taktéž docházelo k upřednostňování celebrit v graffitti scéně, například přidělováním lepších míst pro tvorbu. Právě tyto značně autoritářské podmínky projektu vedly k otevřené kritice ze strany writerů zastávajících ilegální proud, mezi nimiž známý writer začínající již v 70. letech a známý jako J.SON, Terror 161 a Tarantula 235 se nebál nynější zánik 5 Pointz spíše uvítat. V rozhovoru >ZDE< porovnává ilegální a legální writerství na 5 Pointz se svobodným tygrem žijícím v džungli a zavřeným na malém prostoru v zoologické zahadě.
"Legální graffitti mě uvádí v depresi. I když je po estetické stránce často pohledné, je to jako tygr v kleci versus tygr volně běhající džunglí. Zakazováním graffitti a přesouváním ho na povolená místa jako 5 Pointz, Welling court, The Bushwick colective, nebo Hall of fame, se stává ochočeným. Akceptováním legálních míst pro tvorbu graffitti jdou umělci na ruku městským úřadům, které určují která místa jsou pro graffitti vhodná, což jsou hlavně ghetta nebo chudinské čtvrti jako Williamsburg nebo Bushwick. Mnohem radši uvidím tag vyrobený tlustým capem na novinovém stánku na Times Square, než profesionálně propracovaný legální mural art."
"Legální graffitti mě uvádí v depresi. I když je po estetické stránce často pohledné, je to jako tygr v kleci versus tygr volně běhající džunglí. Zakazováním graffitti a přesouváním ho na povolená místa jako 5 Pointz, Welling court, The Bushwick colective, nebo Hall of fame, se stává ochočeným. Akceptováním legálních míst pro tvorbu graffitti jdou umělci na ruku městským úřadům, které určují která místa jsou pro graffitti vhodná, což jsou hlavně ghetta nebo chudinské čtvrti jako Williamsburg nebo Bushwick. Mnohem radši uvidím tag vyrobený tlustým capem na novinovém stánku na Times Square, než profesionálně propracovaný legální mural art."
- J.SON a.k.a. Terror 161 a.k.a. Tarantula 235
Vraťme se nyní ale spíše k morálním okolnostem samotné demolice. Tato otázka je totiž daleko více politického než pouze subkulturního charakteru. Nehledě na poměry panující na 5 Pointz doslova zní - "Měli by umělci poděkovat za to, že mohli na cizím pozemku dvacet let tvořit a pak na přání majitele odejít, nebo na majitele nebrat zřetel, a za každou cenu se snažit si svůj areál udržet ?"
Vnější pohled na areál 5 Pointz |
Osobně se domnívám, že hlavní tíha problému leží na otázce soukromého a společného vlastnictví. Podnikatel, restituent či soukromý majitel nemovitosti je v dnešní době osobou, která nemá na rozdíl od státu kromě drobných regulací prakticky žádnou povinnost před lidmi jakožto jeho zaměstnanci či nájemníky. "Zdá se ti 10 000 za těžkou práci málo ? Najdu si za tebe někoho jiného z armády nezaměstnaných" "Zdá se ti 15 000 za nájem moc ? Tvoje smůla, jdi si bydlet někam na okraj a já byt pronajmu někomu bohatšímu" "Chcete si tu malovat ? Smůla, tenhle barák patří mě a já o něm rozhoduju jak se mi bude hodit". Opravdu svobodný a antiautoritářský stát by totiž měl fungovat především jakožto jedno velké družstvo, a to na odborové bázi, kde pyramida systému je otočená vrcholem dolů a hlavní slovo má pracující lid v tomto státě žijící. Skutečný stav věcí se ovšem v USA a na většině této planety má tak, že hlavní slovo má podnikatel či majitel nemovitosti a stát chrání jeho zájmy, často i za pomoci hrubé policejní síly, jelikož je na něm ekonomicky závislý. Pokud podnikatel zkrachuje, stát musí živit jeho nové nezaměstnané, a navíc je ochuzen o daně jím odváděné. Proto si stát podnikatele tak hýčká, nadržuje jim a následně potírá vznikající třídní nenávist k podnikatelům kterou sám svým jednáním vytváří.
Řešením tohoto problému je tedy dekapitalizace světa, kde činžovní a průmyslové budovy se stanou družstevním vlastnictvím. Lépe se tak bude nacházet případná společná řeč s writery mající zájem o propagaci svojí kultury, jelikož je daleko snadnější jednat s družstvem než s podnikatelem bažícím po zisku, držícím v ruce všechny trumfy. Ekonomika se navíc zbaví velkopodnikatelů jakožto parazitů na práci druhých.
ZDROJE -
http://gothamist.com/2013/11/19/5pointz_is_gone_and_thats_not_a_bad.php
http://en.wikipedia.org/wiki/5_Pointz
http://5ptz.com/
http://www.brooklynstreetart.com/theblog/tag/phun-factory/#.UpO2UNJ97pw
http://www.theguardian.com/artanddesign/2013/nov/19/5-pointz-graffiti-mecca-new-york-painted-white
ZDROJE -
http://gothamist.com/2013/11/19/5pointz_is_gone_and_thats_not_a_bad.php
http://en.wikipedia.org/wiki/5_Pointz
http://5ptz.com/
http://www.brooklynstreetart.com/theblog/tag/phun-factory/#.UpO2UNJ97pw
http://www.theguardian.com/artanddesign/2013/nov/19/5-pointz-graffiti-mecca-new-york-painted-white
Žádné komentáře:
Okomentovat