http://oi42.tinypic.com/ab2e86.jpg

6. 12. 2013

Nelson Mandela - Od konfliktu rasového ke třídnímu a naopak

   Před dvěma dny, tj. 5.12.2013 zemřel jeden z nejznámějších afrických revolucionářů Nelson Mandela. Skoro každý člověk co kdy chodil do školy ví, že se zasadil o zrušení rasistické politiky tkzv. apartheidu v Jihoafrické republice. Toto dění bylo také s velkými očekáváními sledováno světovou Hip Hopovou kulturou, což je potvrzeno četnými zmínkami o něm v tvorbách jednotlivých autorů. Bylo by ovšem manipulující jakoukoliv osobu idealizovat, a tudíž nelze ani souhlasit s tvrzením, že se Mandelovi podařilo v jeho domovině rasismus porazit.



   Charakteristickým znakem každého revolucionáře bývá skutečnost, že v dobách jeho odboje není pozitivně přijímán ze strany lidí, kteří jsou zrovna u moci. Zejména pak jakožto socialistický revolucionář si získal odpor například ze strany britské premiérky Margaret Thatcherové, která se naopak netajila dobrými vztahy s chilským diktátorem Augustem Pinochetem, který socialisty ve své zemi nejdříve porazil ve vojenském puči a následně likvidoval jejich odbojové skupiny. Stejně tak byl Nelson Mandela před svým nástupem do prezidentského úřadu v Jihoafrické republice na vládní listině nežádoucích osob na území Spojených států amerických.
Cedule označující, že vstup na pláž jest barevným a psům zakázán..

   Na tuto listinu se dostal zejména pro své působení v organizaci Umkhonto we sizwe, což byla militantní odbočka takzvaného Afrického národního kongresu (dále jen ANK), který v 60. letech, v dobách tvrdého apartheidu, představoval v Jihoafrické republice nejsilnější opozici. Za aktivní působení v této organizaci byl následně v roce 1962 vsazen do vězení, kde strávil dalších 27 let svého života. Tato odbočka vznikla z podobných důvodů, jako vznikla napřiklad Strana černých panterů v USA - to jest ze zjištění, že mírumilovný protest který dříve ANK vedl, se střetává jen s nezájmem a arogancí ze strany vlády, pokud se přímo nesetkává s jejími represivními složkami.

   I proto se můžeme setkat v tvorbách mnoha Hip Hopových umělců působících v době apartheidu v USA se slovy podpory pro Nelsona Mandelu -


  •    Zakladatel hip hopové organizace Universal Zulu Nation DJ Afrika Bambaataa sám "předrevoluční" Jihoafrickou republiku navštívil, a svůj pseudonym si zvolil podle náčelníka Jihoafrického kmene Zuluů Bhambathy, který vedl ozbrojené povstání proti britské nadvládě na začátku 20. století. 
  •    Rapper Tupac Shakur složil o boji Nelsona Mandely báseň s názvem "Just a breath of freedom"
  •    Skupina Stetsasonic vytvořila videoklip A.F.R.I.C.A., kde zaznívají výzvy pro osvobození Nelsona Mandely a celého afrického kontinentu. Track A.F.R.I.C.A. se objevil na albu On Fire v roce 1986.
  •    V roce 1985 vznikla iniciativou kytaristy Stevena Van Zandta ze skupiny E Street skupina hudebníků s názvem Artists united against apartheid ve které působili z Hip Hopové kultury DJ Kool Herc, Grandmaster Melle Mel, Kurtis Blow, skupina Run-DMC, či již zmiňovaný DJ Afrika Bambaataa. Skupina vydala videoklip Sun city, na téma boje proti apartheidu.
  •    V červnu roku 1988 vystoupilo mimo jiných dívčí Hip Hopové trio Salt´n´Pepa při příležitosti show na Londýnském stadionu ve Wembley, s názvem "Free Nelson Mandela concert"
  •    V roce 1990, opět na stadionu ve Wembley, se konal koncert na oslavu propuštění Nelsona Mandely z vězení. Účastnila se ho například Hip Hopová skupina Jungle Brothers, která stála společně s De La Soul a A Tribe called Quest u zrodu Hip Hopového spolku "Native Tongues"
  • a mnoho dalších...
DJ Premier a Nelson Mandela

   Po propuštění z vězení a následné inauguraci do úřadu prezidenta Jihoafrické republiky však čekal Mandelu a ANK, který drtivě zvítězil ve volbách, nelehký úkol. Museli především zcela změnit zavedený fungující systém tak, aby byl přijatelný pro všechny etnické skupiny, a zároveň se jakožto socialistická strana měli povinnost zasadit o zrušení třídního systému v jejich zemi. Pravdou však je, že i po prezidentském mandátu Nelsona Mandely (1994-1999) rasismus a rasový separatismus v Jihoafrické republice dominuje pořád. Původní obyvatelé afriky nezapoměli na léta ponižování ze strany bílé minority, a svůj hněv si vybíjejí i nadále po letech na generaci, která již s apartheidem nepřišla do styku. Na venkově bylo zavražděno mnoho bílých farmářů, a v mnoha městech stále existují čtvrtě, kde si zejména ve večerních hodinách netroufne jít žádný běloch o samotě. Dochází stále také k upřednostňování černochů od černých úředníků a bělochů od bílých úředníků. Uvádí se, že JAR od pádu apartheidu opustilo ze strachu, z důvodu zhoršující se kvality života a z obav ze šířící se epidemie AIDS již více jak milion bělochů. 

Černí Jihoafričané s cedulí "Zabijte Búry !!! Zabijte farmáře"
   Z Politicko-ekonomického hlediska Jihoafrická republika dospěla po pádu apartheidu k propadu, ze kterého se jen pomalu zvedá. Přesto je stále jednou z nejbohatších zemí Afriky. Došlo však k prakticky totálnímu umírnění socialistických snah ANK, navzdory jeho společného kandidování ve volbách s leninisticky orientovanou Komunistickou stranou Jihoafrické republiky. Kromě zavedení daňové progrese je JAR (podle vzoru Číny) kapitalistickou zemí, kde velkým podnikům vládnou soukromí podnikatelé, a platy dělníků nevystačují pro důstojný život. Vláda tvořená ANK označila svoje předchozí záměry na deprivatizaci bank a hospodářství za neaktuální, a dává tím volnou ruku soukromým zahraničním investorům. Nezaměstnanost JAR navíc přesahuje 25% a korupce ochromuje fungování státu. K otevřené zradě zkorumpované strany a hnijících odborů došlo při masových stávkách v roce 2012, kdy těžební dělníci požadovali zvýšení svých mezd až o 60%. Běžný horník v JAR dostává mzdu v přepočtu mezi 10 000 - 15 000 korunami, zatímco jeho zaměstnavatelé se příliš nestarají o bezpečnost jeho práce. Odbory tenkrát přistoupily na návrh podnikatelů týkající se zvýšení mezd o pouhých 8%, a vláda dokonce vydala příkaz podnikatelům nahnat dělníky zpět do práce. Tento příkaz například neuposlechlo mnoho dělníků z platinového dolu Marikana poblíž Johanesburgu, což vyvrcholilo otevřeným konfliktem s policií, ve kterém bylo policisty zastřeleno 34 dělníků, a dalších 78 jich bylo zraněno. Kapitalismus a rasová nenávist tak v Jihoafrické republice bují dál, a jestli se objeví další revolucionář který dá lidem naději na změnu ukáže jen čas...

Jihoafrická policie se samopaly potlačuje stávku horníků


ZDROJE -

Žádné komentáře:

Okomentovat