Mediální vražda (nejen) Ivety Bartošové

   V úterý dne 29. dubna 2014 se bulvární media začala pást na zprávě, která zasáhla fanoušky poněkud odlišného žánru hudby, než který obvykle řešíme tady na Hip Hop Molotowu - zpěvačka populární hudby Iveta Bartošová spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Zpráva je pro mne ovšem zajímavá z jiného pohledu než pro bulvár. Událost která se stala, je pro mne spíše svědectvím toho, jak media všeho druhu a především ta soukromá dokáží manipulovat nejen s lidskou myslí, ale také s lidskými životy. Stejně tak media ve spolupráci s marketingovými firmami fakticky ovládla i českou Hip Hopovou scénu, kdy komerční labely mající pod palcem české Hip Hopové weby skrze ně tlačí vpřed i rappery s poněkud odlišnou kvalitou produkce.





   Shodou náhod ke smrti této známé zpěvačky došlo v krátké době poté, co dokumentarista Vít Klusák spolu s Českou Televizí vytvořili známý dokument "Dělníci bulváru", který poodhaluje oponu české, zejména bulvární žurnalistiky, ve které má velké slovo i syn legendárního baviče Pavel Novotný, který se před kameramí nepokrytě chlubil tím, že má tu moc manipulovat myšlenkami široké masy lidí podle toho jak se mu to hodí. Vzhledem k mému předchozímu studiu žurnalistiky se vám nyní pokusím na základě svých poznatků poodhalit ještě více z českého mediálního podhoubí.

                               Dokumentární snímek Víta Klusáka o české bulvární scéně

   Na českém trhu bezkonkurenčně dominují soukromá media která mají v režii ta největší "podnikatelská zvířata". Někteří nezainteresovaní lidé by si snad mohli myslet, že tato media žijí zejména z přímého prodeje jejich novinářské informační práce. To jest, že například novinový plátek žije z většiny přímo z prodeje jeho tiskovin. Není tomu tak. V čele české mediální scény stojí marketing a reklama ve které se ročně protočí nedozírná suma peněz. Existuje zde přímá úměra mezi nákladem tiskovin a tržní hodnotou reklam v nich. Jednoduše řečeno - Čím je například nějaký novinový plátek čtenější, tím se stává zajímavějším pro firmy co by v něm chtěly mít svou reklamu, a s větší čteností zároveň stoupá cena takové reklamy, kterou musí majitel firmy novinám zaplatit. Hlavní motivací všech soukromých medií je tedy neustále zvyšovat svou čtenost pro získání co nejvíce investorů do reklamy v nich.

   Možná si již teď na základě těchto mých poznatků ze studia žurnalistiky dokážete představit, co to dělá s kvalitou informací podávanými těmito medii. Články v soukromých mediích nejsou psány tím způsobem, aby byly co nejkvalitnější, nejobsažnější či aby se dokonce týkaly aktuálních ožehavých témat. Tyto články jsou podávány takovým způsobem, aby lid zaujaly a informace které jsou v takových článcích obsaženy se musí lidem líbit. Téměř nikdo si nebude kupovat noviny, které by čtenáře snad na základě nějakých informací káraly jako Epigramy Karla Havlíčka Borovského.  

   Media v úzké spolupráci s marketingem navíc pro tyto účely nejen že zkoumají, co lid zajímá a co se mu líbí - oni to zejména kvůli vývoji na trhu sami určují. Tuto vlastnost současných medií považuji za společensky nejnebezpečnější, a právě kvůli tomu aby mohla media tyto témata veřejného zájmu sama co nejsnadněji určovat, potřebují mít proti sobě čtenáře neschopné si takovou vnitřní manipulaci vůbec uvědomit a hlavně se jí účině bránit. Media ve spolupráci s marketingem v tomto boji proti lidské mysli berou svoje zbraně ze studia psychologie a sociologie, přičemž útočí na primitivní animální pudy člověka které se snaží stimulovat tak, aby skrze ně tento člověk vnímal okolní svět. Jejich přímým cílem je dostat se člověku do hlavy a určovat mu co si koupit, čeho se bát, koho obdivovat, podle čeho hodnotit druhé atd. 

Dávejme si pozor na to co konzumujeme

   Zpěvačku Ivetu Bartošovou přitom směle můžeme označit také jako oběť mediálních honů na čarodějnice v této zemi, kterým byla v minulých letech tak často vystavována. Snad o život žádné jiné domácnosti se česká bulvární media (snad kromě Kramných) nezajímala tolik, jako této zpěvačky z pražské Uhříněvsi. Byla přitom propírána a také urážena pro mnoho chyb které ve svém životě udělala a místo pomocné ruky jí často media nabídla jen její vlastní hnůj k vyválení. Není proto divu, že místo života štvané zvěře radši zvolila útěk od toho všeho v podobě smrti. Autor článku který právě čtete přitom není zastáncem či obdivovatelem Ivety Bartošové, jen se snaží tuto osobu zobrazit jakožto lidskou bytost, která by měla mít právo na nerušený soukromý život jako ostatně všichni lidé.

   Ale není to zdaleka jen Iveta Bartošová, na jejíž smrt měly vliv česká media. Podívejme se taktéž do historie na to, jak se v rámci snahy o výdělek media stavila a dodnes staví k menšinám, a to zejména Romům. V Klusákově dokumentu "Dělníci bulváru" Pavel Novotný nastínil, že češi jsou národ toužící po rasismu a prohlásil že "slovo Rom, a slovo Facebook zvyšují v titulku čtenost článku až o čtvrtinu".  Není se proto čemu divit, že ziskuchtivost u českých medií překonává vlastní morální hodnoty, a mluví poté o Romech jako o asociálních "nepřizpůsobivých občanech", neschopných žít bez drog, kriminality a státních příspevků.

                               Pavel Novotný o rasismu v české společnosti a mediích

   Tato tvrzení vedou mezi mediálně neuvědomělými konzumenty takovýchto informací k nenávisti tohoto etnika, která vrcholí nejen v podobě xenofobních pochodů, ale také rasistických vražd, jimž naopak česká media téměř žádnou pozornost nevěnují...